Prozkoumejte Digitální knihovnu ČVUT

Přístup k vědeckým publikacím, závěrečným pracím a akademickým materiálům

Fakulta stavební Fakulta strojní Fakulta elektrotechnická Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská Fakulta architektury Fakulta dopravní Fakulta biomedicínského inženýrství Fakulta informačních technologií Kloknerův ústav Masarykův ústav vyšších studií Ústřední knihovna ČVUT Acta Polytechnica Acta Polytechnica CTU Proceedings Publikační činnost ČVUT

Nedávné příspěvky

Emanuel Šlechta as Minister of Technology from February 1948 in the governments of K. Gottwald, A. Zápotocký, and V. Široký, and as Minister of Construction (State Committee for Construction) until 1956 (1960)
(České vysoké učení technické v Praze) Sedláček, Jiří; Hlavačka, Milan; Friedl, Jiří; Jirásek, Zdeněk
Život a působení Emanuela Šlechty (18951960) jsou fascinujícím příkladem složitého osudu, který se dramaticky prolíná s dějinami Československa první poloviny 20. století. Šlechta představuje typ technokratického intelektuála, který se snažil přenášet moderní zahraniční vědecké poznatky do praxe, a to nejen v oblasti průmyslové praxe a řízení podniků, ale i státní správy a školství. Ve své době byl jedním z hlavních popularizátorů vědecké organizace a řízení práce a racionalizace průmyslu a měl zásadní vliv na formování technicko-manažerské kultury mladé republiky. Jeho osud je však zároveň varovným svědectvím o střetu racionality a ideologie ve 20. století. Emanuel Šlechta po studiích na ČVUT pracoval jako projektant v ČKD a realizoval několik úspěšných projektů. Poté odcestoval na 3 roky na zkušenou do USA, kde pracoval v továrnách a zároveň v amerických korporacích studoval vědu o organizaci práce. Na základě svých zkušeností na toto téma zpracoval svou disertační práci. Po návratu z USA aplikoval své znalosti v Baťových závodech, ale zdá se, že poněkud předčasně, vhodná doba byla až o pár let později. Ačkoliv byl původně strojním inženýrem, měl velké ambice. Jeho záběr se stále rozšiřoval, směrem k bankovním službám, dopravě a urbanizmu. Po 2. světové válce byl odborně na stejné úrovni jako významný národohospodář Jiří Hejda, se kterým se přátelil. Byl jmenován předsedou národní správy Živnobanky, kde se v rámci hospodářské obnovy země věnoval vzniku velkých průmyslových celků a odvětví (např. cukrovarnictví) včetně dopravy. V druhé vládě Klementa Gottwalda byl od února 1948 ministrem techniky. Funkci si udržel až do roku 1950 i ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, v níž se potom stal od roku 1950 ministrem stavebnictví (stavebního průmyslu). Tuto funkci zastával i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do roku 1956. V letech 19561960 (až do své smrti) pak působil v této vládě na postu ministra a předsedy Státního výboru pro výstavbu. Po Gottwaldově a Stalinově smrti a celkovém odsouzení kultu osobnosti jej nová garnitura komunistických politiků Zápotockého a Novotného začala přehlížet a zpochybňovat jeho odbornost. Tyto útoky se časem stále zesilovaly a vedly ve svém důsledku ke Šlechtově úpadku a sebevraždě.
Greatest Common Right Divisors for Quaternion Polynomial Matrices: Computation, Extraction, and Certification
(2026) Šebek M.
Quaternion-valued models arise in several control-relevant applications, including attitude dynamics, quantum control, and multi-channel signal processing. We study greatest common right divisors (GCRDs) of quaternion polynomial matrices in a central indeterminate. Two complementary computation fronts are considered: a staircase-based method working directly in the quaternion setting, and a Sylvester-based method realized through the real-adjoint embedding. Quotient matrices are then reconstructed by embedded least squares and validated by solver-independent residual certificates. We also point out quaternion-specific phenomena showing that, for quaternion polynomial matrices, a GCRD is primarily a divisibility object rather than an object determined by common right-evaluation zeros. A planted example and small-scale experiments illustrate the workflow and indicate that both approaches can be made reliable, while the present staircase-based implementation is faster and numerically sharper on the reported tests.
Multimédia I
(2016) Berka, R.; Rund, F.; Husník, L.; Sporka, A.
Generation of electromagnetic and particle radiation pulses in high energy density plasma
(ČVUT v Praze. Fakulta elektrotechnická., 2026) Cikhardt, Jakub
Polarization controlled assembly of molecular nanostructures on ZnO surfaces
(ČVUT v Praze. Fakulta elektrotechnická., 2026) Ukraincev, Jegor
Zinc oxide (ZnO) is a technologically versatile wide-bandgap semiconductor whose structural, electronic, and chemical properties enable its use across a broad spectrum of scientific and technological fields. It is employed in applications related to water purification, gas sensing, biosensing, antimicrobial coatings, and UV protection, and it plays an important role in modern optoelectronic and energy‑related devices. In practical applications, ZnO is most frequently used in the form of powders, thin films, or one‑, two‑, and three‑dimensional nanostructures. Monocrystalline ZnO samples remain comparatively underutilized despite their well‑defined surface terminations. A particularly underexplored aspect concerns the adsorption behavior of molecules on the four low‑index single‑crystal ZnO surfaces, each characterized by a distinct orientation of surface dipoles and topmost surface atoms. Although these facets share identical chemical composition, their polarity and atomic termination give rise to markedly different interfacial interactions. The molecular‑level mechanisms governing adsorption on these surfaces remain insufficiently understood, even though this knowledge is essential for interpreting experiments on ZnO powders, polycrystalline films, and complex nanostructures. To address this gap, the thesis investigates the adsorption of several representative molecular systems – including amino acids and bovine serum albumin (BSA), thiorphan, chiral [7]-helicene molecules, CoO and CsPbBr3 perovskites – on well‑defined ZnO facets. The analysis combines high‑resolution experimental techniques such as atomic force microscopy, scanning electron microscopy with theoretical approaches based on force‑field molecular dynamics and density‑functional tight‑binding simulations [1–4]. This integrated methodology enables a systematic examination of how surface polarity and surface chemistry dictate molecular conformation, assembly, and stability. A consistent and striking observation across these studies is that identical molecules can form entirely different nanostructures on different ZnO facets, despite the identical stoichiometry of the underlying crystal [1–4]. This facet‑dependent behavior must therefore be considered whenever ZnO is used in polycrystalline or nanostructured form. The broader relevance of polarity‑controlled or topmost-atom-controlled assembly is further supported by several ongoing studies that extend this conceptual framework to chiral organic molecules, magnetic nanostructures, and perovskite quantum dots. Preliminary results on helicene [5], cobalt nanostructures [6], and CsPbBr3 perovskites [7–10] – planned for publication in 2026–2027 – demonstrate that the same principles governing biomolecular adsorption also apply to structurally and electronically diverse nanoscale systems. Additional research activities related to ZnO surface modification – such as plasma‑based treatments [11,12], oxidative and reductive annealing [13], and Al-, Ga- and Co-doping strategies [14,15] – are acknowledged but lie outside the primary scope of this thesis. Likewise, the author’s independent development of a non‑contact, non‑resonant AFM technique for probing weakly adhered objects, although patented [16,17] and published [18], is treated as a separate line of inquiry due to its methodological rather than interfacial focus.