Reprezentace architektonické tvorby ve fotografii

Abstract

Historie architektury přesahuje o mnoho tisíceletí dějiny fotografie. Snahy člověka o vyjádření myšlenek prostřednictvím obrazů jsou ale stejně dávné jako potřeba najít obyvatelné prostory nebo vytvářet bezpečné přístřeší. Dějiny umění považují objev fotografie za počátek spojení mezi architektonickou formou a fotografickým zobrazením. Estetika fotografického obrazu vznikala ale již dlouhou dobu řed užitím fotografie promítáním obrazu na malířské plátno. Geometrické vztahy optické obrazové projekce proto ovyivňovaly po řadu století způsob malířské interpretace skutečnosti. Vztah architektonické formy a fotografické reprezentace z tohoto důvodu vyžaduje, kromě dosavadního technického přístupu a poznání dějin umění, odlišný pohled na fotografii architektury. Vědou poznané zákonitosti, které dovolují vnímání skutečnosti a vznik fotografického obrazu, ovlivňují obrazovou reprezentaci skutečnosti. Spojení poznatků jednotlivých vědeckých oborů s fotografií architektury je tak snahou určit principy a vztahy, které podmiňují podstatu fotografického zobrazení arčchitektury. S rozvojem digitálních technik se fotografie stala více, než tomu bylo donedávna, nástrojem dovolujícím obrazové ztvárnění myšlenkových procesů. Aby bylo možné s fotografií cílevědomě pracovat, je ale nezbytné, aby byla poznána její vědecká a technická podstata, která vede ke vzniku nezaměnitelné estetiky vlaastní fotografickému obrazu. Základy fyziologie lidského vidění, optická projekce trojrozměrného prostoru do plochy a přímý geometrický vztah mezi realitou a fotografickým obrazem představují základní principy, které otevírají cestu k vyjadřovacím možnostem fotografie a interpretaci architektonické fromy.

The historyy of architecture exceeds that of photography by many thousands of years. Yet the human efforts to express thoughts by means of images are no less ancient than the need to find habitable spaces or create safe shelters. Art history views the discovery of the photograph as the start of the connection between architectonic form and its photographic depiction. Yet the aestetic of the photographic image emerged long before the use of photography in the transferral of an image to a panted canvas. The geometric relationss of the optical image projection, in consequence, influenced for many centuries the way in which painters interpreted visible reality. For this reason, the relation between architectonic form and photographic representations requires, alongsisde the extant technical approach and a knowledge of art history, a differing view of the photography of architecture. The scientifically confirmed laws that allow for our perception of reality as well as the emergence of the photographic image influence the pictorial representation of reality. Mergin the findings fo individual scientific disciplines with architectural photography can contribute to determining the principles and relation that underly the essence of the photographic depiction of architecture. With the development of digital tecvhnologies, photography has become even more than before an implement alloowing for the visual formulation of thought processes. Yet for it to be possible to work in a goal-directed way with photography, it is essential that we know its scientific and technical essence, leadigng to the creation of a unique aesthetic of the actual photographic image. Basic principles of the phisiology of human vision, optacal projection of three-dimensional space on a flat surface, and the direct geometric relation between reality and photographic image form the necessary principles that open the way to the expressive possibilities of photography and the interpretation of architectural form.