Mezi nadějí a zmarem

Abstract

Disertační práce se na pozadí dobových diskusí o náplni a novém směřování péče o památky zabývá problematikou rekonstrukcí a nových realizací v historických částech Prahy (Staré a Nové Město pražské, Malá Strana, Hradčany, Josefov a Vyšehrad) na konci 19. a na počátku 20. století, tak jak se odrážela ve vybraných projektech (ať již realizovaných či nerealizovaných) reprezentujících stavební aktivity té doby v metropoli. Práce si klade nejen otázky týkající se bezprostředně koncepčních a stylových řešení používaných jednotlivými architekty, ale zamýšlí se zároveň nad obecnějšími otázkami vývoje domácí památkové péče ve sledovaném období. Její těžiště spočívá v analýze vlivu aktuálních myšlenek a názorů v oblasti teorie památkové péče na stavební praxi reprezentovanou jednotlivými kauzami a identifikaci zpětného dopadu praktických zkušeností na podobu teorie oboru. Jednotlivé případové studie (diskutované projekty) jsou vybrané tak, aby pokryly jak zásadní pražské urbanistické projekty přelomu 19. a 20. století, tak i (ne)realizované proměny vybraných staveb a architektonických souborů v tomto období. Práce je primárně zaměřená na období mezi léty 1890 a 1918, tedy přibližně od doby finalizace příprav na zahájení pražské asanace do konce 1. světové války, která zásadním způsobem proměnila společensko-politické prostředí v českých zemích a výrazným způsobem zasáhla do uvažování o urbanistických otázkách, architektuře a péči o kulturní dědictví. Rok 1890 ovšem není chápaný jako pevná hranice našich úvah, neboť dění v Praze v posledním desetiletí 19. století bylo přirozeným pokračováním a vyústěním tendencí, které postupně dozrávaly v průběhu celé druhé poloviny století – a v případě teoretických koncepcí památkové péče měly své kořeny ještě hlouběji. Mezi diskutovanými projekty se tak nachází návrh na využití pozemků získaných zrušením pražského opevnění připravený městským stavebním a hospodářským úřadem již v sedmdesátých letech 19. století. Text je rozdělený do šesti kapitol. V závěrečné části jsou syntetickou formou shrnuté nejdůležitější poznatky a zjištění vztahující se ke zkoumané problematice a je diskutovaný jejich význam pro dnešní památkovou péči. Součástí práce je přehled použité literatury a pramenů, přehled vybraných projektů v historických částech Prahy řešených ve sledovaném období Komisí pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy a Klubem Za starou Prahu a obrazová příloha kombinující vybranou plánovou dokumentaci s historickou a současnou fotodokumentací.

The dissertation deals with the issue of reconstructions and new realizations in historical parts of Prague (Old and New Towns of Prague, Lesser Town, Hradčany, Josefov and Vyšehrad) at the end of the 19th and the beginning of the 20th century against the background of period discussions about the content and new direction of monument care, as reflected in selected projects (whether implemented or unrealized) representing the construction activities of the time in the metropolis. The work not only raises questions about the immediate conceptual and stylistic solutions used by individual architects, but also considers the more general issues of the development of monument care in the Czech lands in the period under review. Its focus is on the analysis of the influence of current ideas and opinions in the field of theory of monument care on construction practice represented by individual cases and the identification of the retroactive impact of practical experience on the form of field theory.