Scéna veřejného prostoru. Vztah architektury a divadla

Abstract

Práce má za cíl v širších souvislostech pojmenovat, definovat a vymezit vztah architektury a divdla jako dvou uměnovědných disciplín a doplnit tak chybějící pohled na architekturu skrze optiku divadelní. Metodou práce je teoretický výzkum ověřený pozorováním a analýzou dějů ve vybraných veřejných prostorech v Praze (zachycených audiovizuálně). Použitá analogie divadelní a architektonické tvorby skrze divdlo dokazuje, jak významná je nehmotná složka architktury. Zároveň dochází k závěru, že ačkoliv scéna veřejného prostoru nemůže být ve své celé podstatě scénou divadelní, neboť zde v celém rozsahu neexistuje vědomá přítomnost vztahu herec-divák, může (a měla by) využívat prvků divadelní tvorby, především pak v této práci zkoumané režijně-dramaturgické prostředky, pro podpoření své efemérní složky, neboť je to složka pro veřejný prostor a jeho scénu stěžejní.

This PhD thesis aims to name, define and establish the relationship between architecture and theatre as two art disciplines in a broader context, thus providing the missing view of architecture through the optics of theatre. The working method is theoretical research verified by observation and analysis of events and activities in selected public spaces in Prague (captured audio visually). The applied analogy of theatrical and architectural creation through theatre evidences the importance of the immaterial component of architecture. At the same time, we conclude that although the stage of the public space cannot, in its entire substance, be a theatrical stage, because there is no conscious presence of the actor-spectator relationship in its full extent here, it can (and should) use elements of theatre work, in particular the direction-dramaturgy means that are the subject of this thesis, to support its ephemeral component, as it is a component crucial for the public space and its scene.