Fyzikální omezení v inverzním modelování atmosférických úniků

Abstract

Při detekci radioaktivity v ovzduší je zásadním úkolem určení lokace úniku a jeho časového průběhu. Zatímco lokace bývá velmi často známa, časový průběh a celkové množství uniklé látky bývá většinou známo jen jako hrubý odhad nebo vůbec. Hlavním úkolem navrhované práce je určení časového průběhu úniku z dostupných terénních měření. Toho lze dosáhnout optimalizací mezi naměřenými hodnotami a mezi numerickými výsledky atmosférického modelu šíření. Práce se bude zabývat jak klasickými optimalizačními metodami, tak především s bayesovským přístupem a metodami odhadu parametrů pravděpodobnostních modelů a také pomocí fyzikálního omezení. Odvozené postupy a metody budou testovány na cvičných datech, ale i na reálném experimentu ETEX.

When detecting radioactivity in the air, the crucial task is to determine the location of the leak and its time course. While the location is very often known, the time course and the total amount of leaked substance is usually known only as a rough estimate or not at all. The main task of the proposed work is to determine the time course of escape from available field measurements. This can be achieved by optimizing between the measured values and between the numerical results of the atmospheric propagation model. The work will deal with both classical optimization methods and especially with the Bayesian approach and methods of estimating the parameters of probabilistic models and also with the help of physical constraints. The derived procedures and methods will be tested on training data, but also on a real ETEX experiment.