Hydrofilní omítkový systém pro vysoušení a desalinizaci zdiva

Abstract

Rekonstrukce starých či historicky významných zděných domů s jedinečnými interiéry je stále populárnější záležitostí, přičemž se hledají i nové způsoby využití, například suterénních prostor. Nejen při změně způsobu užívání objektů však často narážíme na problémy způsobené vysokou vlhkostí a s tím souvisejícím zasolením zdiva. Přestože v současné době existuje celá řada metod a postupů umožňujících efektivně odstranit či eliminovat příčiny vysoké vlhkosti zdiva a dalších stavebních konstrukcí, problém odsolování a vysoké salinity zůstává nedořešen. Běžně aplikované sanační omítky sice umožňují akumulovat anorganické soli ze zdiva ve své vysoce porézní struktuře, nicméně tím se problém zasolení přesouvá pouze do povrchové vrstvy konstrukce. Hygroskopicita solí navíc zvyšuje možnost adsorpce plynné vlhkosti, která ve svém důsledku vede k vlhnutí již sanované konstrukce. Běžně se tedy stává, že po různých "opravách" je objekt v daleko horším stavu než předtím a problémy způsobené vlhkostí a zasolením se dostanou i do míst, kde původně vůbec nebyly. V své práci se zabývám vývojem nového systému na odvlhčení a odsolení zdiva pomocí hydrofilních celulózových vláken, přidaných do běžné průmyslově vyráběné omítky. Dále se věnuji problematice vlhkosti a zasolení zděných konstrukcí, porovnání jednotlivých, v současnosti nejčastěji používaných, sanačních systémů omítkového typu a hydrofilních vláken, zejména celulózových. První výsledky získané v rámci vývoje nového materiálu obsahujícího hydrofilní příměs jsou velmi slibné, například parametry transportu kapalné vlhkosti nově vyvinutého materiálu jsou několikanásobně vyšší v porovnání s hodnotami zjištěnými pro referenční omítkovou směs.

Reconstruction of old and historical masonry buildings with unique interiors became increasingly popular issue, whereas new ways for utilization of the basement space are searched. In these buildings, the durability and functional problems related to excessive moisture content and salinity are common. Although there is currently a number of methods and procedures for effective removal or elimination of the causes of high moisture content in walls and other structures, the problem of desalination and high salinity remains unsolved. Commonly applied restoration plasters may enable to accumulate inorganic salts from the masonry in their highly porous structure. However, the problem of salinity is moved only into the surface layer of the structure. Moreover, the hygroscopicity of the salts increases the possibility of adsorption of gaseous moisture, which leads to the shift of the moisture level in already renovated construction. A common problem is that after the various "repair works", the object is in far worse condition than before, and the problems induced by moisture and salinity get to places where previously were not observed. In my work, development of a new system for moisture removal and desalination of masonry by using hydrophilic cellulose fibers added to the commercially produced plaster is described. The problem of moisture and salinity of masonry structures is studied together with comparison of the currently most used renovation plaster systems. Presently commercially available hydrophilic fibers are analyzed, whereas specific attention is paid to cellulose fibers. First results acquired within the development of a new material with hydrophilic admixture are very promising, such as parameters describing the transport of liquid moisture of newly developed material are much higher in comparison with values obtained for the reference plaster mixture.