Domácí násilí v době pandemie

Abstract

Diplomová práce se zabývá domácím násilím v době pandemie COVID-19. Pandemie přinesla nová mimořádná opatření, jež ovlivnila vývoj domácího násilí na celém světě. V teoretické části jsou popsány změny a rizikové faktory pro domácí násilí, dále typy násilí a jeho výskyt. V praktické části bylo potvrzeno expertními rozhovory a výzkumy, že během první vlny pandemie nedošlo k rapidnímu nárůstu domácího násilí. Byla však potvrzena zvyšující se intenzita násilí. V druhé vlně pandemie se již projevily staré vzorce chování a byl zaznamenán nárůst domácího násilí, především telefonických kontaktů. Lze konstatovat, že dlouhodobá vládní opatření jsou živnou půdou pro vznik domácího násilí, avšak pandemie jako taková domácí násilí nezpůsobuje. Zásadními rizikovými faktory pro domácí násilí v době pandemie jsou izolace, stres a ztráta „oken volnosti“. Jako zásadní práce vnímá problematiku nesourodé kooperace pilířů pomoci a pomalého fungování soudů. Statistiky poukazují na snižující se počet domácího násilí a vykázání násilných osob, tento fakt je bohužel zavádějící a nepřesný. Případů, které unikly ze zavřených dveří a dostaly se k fázi „šetření“ je opravdu málo. Tato krizová situace měla svá specifika a díky opatřením nejsou statistická data, oproti reálnému výskytu domácího násilí, vypovídající. Prací bylo zjištěno, že pandemie měla velký dopad na děti a mladistvé. Děti vyšly dle expertních rozhovorů jako nejzranitelnější skupina.

The thesis assesses domestic violence during the COVID-19 pandemic. The pandemic brought new emergency measures that affected the development of domestic violence worldwide. The theoretical section describes the changes and risk factors for domestic violence, as well as the types of violence and its prevalence. The practical section confirmed by expert interviews and research that there was no rapid increase in domestic violence during the first wave of the pandemic. However, an increase in the intensity of violence was confirmed. In the second wave of the pandemic, old patterns of behaviour were apparent, and an increase in domestic violence, especially telephone contacts, was noted. It can be concluded that long-term government measures are a breeding ground for domestic violence, but the pandemic itself does not cause domestic violence. The principal risk factors for domestic violence during a pandemic are isolation, stress, and loss of „windows of freedom“. The thesis considers disparate cooperation between the assistance pillars and the slow functioning of the courts to be crucial. Statistics show the decreasing number of domestic violence and evictions of violent persons. However, this fact is misleading and inaccurate. Many cases have not been officially reported and have not been investigated. This crisis situation had its own specificities, and due to the measures, the statistical data are not indicative of the real incidence of domestic violence. The work found that the pandemic had a major impact on children and adolescents. Expert interviews identified children as the most vulnerable group.