Vliv přestávky v létání na přesnost pilotáže pilotů dopravních letadel

Abstract

Vlivem náhlého poklesu poptávky po letecké přepravě se v jarních měsících roku 2020 mnoho leteckých společností potýkalo s nedostatečným počtem letů pro naplánování alespoň tří letů za období posledních 90 dnů všem svým pilotům, jak to vyžaduje letecká legislativa. Pro jejich doplnění proto piloti absolvovali sérii tří vzletů a tří přistání na letovém simulátoru. Nabízí se ovšem otázka, zdali tato forma cvičení dokáže plně nahradit skutečnou letovou praxi. Cílem práce proto bylo přinést odpověď na tuto otázku formou srovnání přesnosti manuálního letu skupiny pilotů, kteří po přestávce v létání nejprve na simulátoru absolvují tři vzlety a tři přistání a skupiny dosud aktivně působících pilotů. Úkolem pilotů s platnou typovou kvalifikací na letoun Boeing 737NG bylo v rámci experimentu absolvovat sérii letových manévrů zakončenou třemi ILS raw data přiblíženími. Pro simulaci byl využit simulátor letounu B737NG s technologií virtuální reality. Po ukončení experimentu piloti rovněž vyplnili test zaměřený na znalost standardních provozních postupů a dotazník zkoumající subjektivně vnímanou úroveň zátěže v průběhu experimentu. Z analýzy naměřených letových dat bylo zjištěno, že u většiny zkoumaných manévrů jsou dosud aktivně působící piloti schopni statisticky lépe udržovat předepsanou výšku a náklon, v jednotkách případů rovněž kurz a rychlost letu. Při vyhodnocení úseků konečného přiblížení nebyl mezi piloty nalezen statisticky významný rozdíl. V kontrastu s rozdíly nalezenými po vyhodnocení letových dat byla úroveň subjektivně vnímané zátěže i její příčiny u obou skupin pilotů srovnatelná. Skupina dosud aktivně působících pilotů dále dosáhla významně vyšší úspěšnosti v testu znalostí standardních provozních postupů. Přínosem této práce je zapojení skupiny pilotů s průměrně 8měsíční přestávkou v létání do experimentu porovnávajícího přesnost jejich pilotáže s dosud aktivně působícími piloty.

Due to the sudden drop in demand for air transport, in the spring of 2020 many airlines faced insufficient flights to schedule at least three flights over the last 90 days for all their pilots, as required by aviation legislation. To supplement them, the pilots therefore completed a series of three takeoffs and three landings on a flight simulator. However, the question arises as to whether this form of exercise can fully replace real flight practice. The aim of the work was therefore to answer this question by comparing the flight accuracy of a group of pilots who, after a break in flying, first complete three take-offs and three landings on the simulator and a group of pilots still actively flying. The task of pilots with a valid type rating for the Boeing 737NG aircraft was to complete a series of flight maneuvers in the experiment, ending with three ILS raw data approaches. A B737NG aircraft simulator with virtual reality technology was used for the simulation. At the end of the experiment, pilots also completed a test focused on knowledge of standard operating procedures and a questionnaire examining the subjectively perceived level of load during the experiment. From the analysis of the measured flight data, it was found that for most of the examined maneuvers, pilots still actively flying are able to maintain prescribed altitude with statistically smaller deflections, in units of case the same applies also the course and flight speed. No statistically significant difference was found between pilots when evaluating the final approach section. In contrast to the differences found after the evaluation of flight data, the level of subjectively perceived load and its causes were comparable in both groups of pilots. The group of pilots still actively flying has also achieved significantly higher success in the test of knowledge of standard operating procedures. The benefit of this work is the involvement of a group of pilots with an average 8-month break in flying in an experiment comparing the accuracy of their piloting skills with active pilots.