Vliv artefaktů v signálech životních funkcí na hodnotu korelačního koeficientu

Abstract

Cílem práce bylo analyzovat vliv artefaktů na korelační koeficient PRx, který se v praxi využívá k stanovení optimálních hodnot mozkového perfuzního tlaku při těžkém poranění hlavy pacienta. K analýze vlivu bylo simulováno v prostředí Matlab pět nejčastěji pozorovaných tvarů artefaktů s různými hodnotami amplitudy a času trvání artefaktu. Zároveň byly artefakty rozlišeny i podle toho, zdali se artefakt nachází pouze v arteriálním tlaku nebo synchronně v arteriálním a nitrolebním tlaku. Artefakty byly vkládány do biologických záznamů bez předešlé přítomnosti. Statistické vyhodnocení probíhalo pomocí párového t testu nebo Wilcoxonova neparametrického testu a sledoval se procentuální nárust parametru TICR. Závěrem této diplomové práce bylo zjištění, že se korelační koeficienty PRx bez artefaktu a s artefaktem statisticky významně liší již při artefaktech od menších rozměrů v řádu jednotek vteřin a změně amplitudy již o desítky procent. V přítomnosti artefaktů v obou signálech stoupaly hodnoty TICR k maximální hodnotě. V případě artefaktů přítomných pouze v jednom signálu byl tento nárůst v jednotkách procent.

The aim of the work was to analyze the influence of artifacts on the correlation coefficient PRx, which is used in practice to determine the optimal values of cerebral perfusion pressure in severe head injury. To analyze the effect, the five most frequently observed shapes of artifacts with different values of the amplitude and duration of the artifact were simulated in the Matlab environment. At the same time, the artifacts were distinguished according to whether the artifact is only in arterial pressure or synchronously in arterial and intracranial pressure. Artifacts were inserted into biological records without prior presence. Statistical evaluation was performed using a paired t test or a Wilcoxon nonparametric test and the percentage increase of the TICR parameter was monitored. The conclusion of this diploma thesis was the finding that the correlation coefficients PRx without artifact and with artifact differ statistically significantly even in artifacts from smaller dimensions in the order of units of seconds and amplitude change by tens of percent. In the presence of artifacts in both signals, the TICR values increased to the maximum value. In the case of artifacts present in only one signal, this increase was in units of percent.