Vliv kalkulací torických nitroočních čoček na pooperační výsledky

Abstract

Cílem bakalářské práce bylo porovnání dvou typů kalkulačních vzorců pro výpočet dioptrické síly a polohy jednoho typu torické nitrooční čočky (TIOL) z hlediska optimalizace pooperačních výsledků. V teoretické části je práce zaměřena na rešerši všech základních a pro problematiku důležitých pojmů, jakými jsou refrakční vada astigmatismus, anatomie a fyziologie oční čočky, její patologické stavy včetně katarakty a v neposlední řadě jsou popsány i typy nitroočních čoček. Poslední kapitola teoretické části je věnována tématu kalkulačních vzorců, na dva z nich je zaměřena experimentální část práce. Implantace torické nitrooční čočky do oka - ve smyslu její dioptrické síly a pozice v oku - je určena na základě dvou rozdílných kalkulačních vzorců, které se liší tím, že jeden zohledňuje při výpočtu hloubku přední komory a axiální délku oka (Barrett), druhý pouze axiální délku oka (Holladay). V rámci experimentu bylo provedeno srovnání těchto dvou typů kalkulačních vzorců u jednoho typu nitrooční torické čočky, pooperační výsledky byly hodnoceny z hlediska reziduálního astigmatismu, rotační stability TIOL a objektivní a subjektivní refrakce. Stanovená hypotéza, že při použití Barrettova kalkulátoru je dosaženo přesnějších pooperačních výsledků s ohledem na preciznější předoperační výpočet parametrů torické nitrooční čočky, byla potvrzena pouze u jednoho z hodnocených hledisek, a tím byla pooperační subjektivní refrakce, která vycházela lépe ve prospěch Barretta. Naše výsledky potvrdily, že Barrettův torický kalkulátor má skupinu operovaných očí s nejlepším nekorigovaným visem VA =1,0 o 10,26 % větší, než bylo dosaženo u Holladay kalkulátoru. Výsledky hodnocení reziduálního astigmatismu a rotační stability byly o něco přesnější u skupiny kalkulované dle Holladay, rozdíly však nebyly statisticky významné.

The aim of the bachelor thesis was to compare two types of calculation formulas for calculation of dioptric force and position of one type of toric intraocular lens (TIOL) in terms of optimization of postoperative results. In the theoretical part, the thesis focuses on the research of all basic and important concepts such as the refractive defect astigmatism, anatomy and physiology of the eye lens, its pathological conditions including cataract, and last but not least, the types of intraocular lenses are described. The last chapter of the theoretical part is devoted to the topic of calculation formulas, experimental part of the thesis is focused on two specific types. Implantation of the toric intraocular lens into the eye - in terms of its dioptric force and position in the eye - is determined on the basis of two different calculation formulas that differ by taking one into account when calculating the depth of the anterior chamber and the axial length of the eye (Barrett), the second determines only the axial length of the eye (Holladay). In the experiment, a comparison of these two types of calculation formulas was performed in one type of intraocular toric lens, the postoperative results were evaluated for residual astigmatism, TIOL rotational stability and objective and subjective refraction. The established hypothesis - when using Barrett's calculator, more accurate postoperative results are obtained with a view to a more precise preoperative calculation of the toric parameters of the intraocular lens - it was confirmed only in one of the evaluated aspects, and that was postoperative subjective refraction, which came to Barrett's favor. Our results confirmed that the Barrett Toric Calculator has a group of operating eyes with the best uncorrected VA = 1.0 of 10.26% greater than that achieved with the Holladay Calculator. Results of residual astigmatism and rotation stability were slightly more accurate in the Holladay group, but the differences were not statistically significant.