Vyšetřování deformací železobetonového komorového nosníku raného stáří

Abstract

Vyšetřování deformací železobetonových monolitických konstrukcí je aktuální téma vzhledem k dnes běžnému požadavku investorů na urychlení výstavby. Praktický cíl spočívá v určení doby, kdy je možno konstrukci odbednit a následně přestojkovat ve vztahu k dodržení limitních průhybů, a tak docílit snížení nákladů zvýšením obrátkovosti bednění. Zvolená problematika byla řešena pro vybrané příhradové modely nejprve v rovině, kde byly heuristicky stanoveny rozměry náhradních prvků příhrady vzhledem k průhybům a byl odvozen odpovídající obecný vztah. Následně byl stanoven vývoj modulu pružnosti pro betony raného stáří. Pro výpočet deformací byl užit efektivní modul pružnosti zohledňující dotvarování konstrukce. Dále byl zvolen způsob podepření konstrukce stojkami po odbednění a byla stanovena doba, kdy je možno prvek odbednit. Použití příhradové analogie vychází z potřeb praktikujících projektantů, kdy je kladen důraz na výstižné analýzy bez větších nároků na výpočetní techniku. Pomocí příhradového modelu byly odvozeny alternativní vzorce pro odhad průhybů v závislosti na stáří betonu při odbednění.

Deformation of monolithic concrete structures is the topic of today due to the requirement of investors to accelerate construction. The aim of this thesis is to determine when it is possible to remove formwork and place reshores in relation to the limit deflections thus reduce cost by improving the turnover rate. This problem was solved using 2D strut-and-tie models, when the dimensions of the struts of the representative truss were determined heuristically with respect to the deflection and subsequently corresponding formulas were derived. Further, the evolution the modulus of elasticity of early age concrete was defined. The effective modulus of elasticity was used for reflection creep of concrete structures in the calculation of deflection. Eventually, the arrangement of shores and reshores was defined and the instant of the earliest possible removal of the form and installation of reshores was determined. The use of the strut-and-tie modeling followed the needs of practicing designers who require efficient calculation methods instead of complex software applications. The strut-and-tie modeling helped to derive such alternative formulas for prediction of deflection with respect to the age of concrete at form removal.