Akomodační rozsah a subjektivní metody jeho měření

Abstract

Krátkou historii výzkumu akomodace následuje nástin anatomie, hystologie, neurologie a farmakoligie týkající se akomodace. Akomodace versus vidění do blízka je popsané z hlediska Duanova třídění. Dále jsou vysvětleny subjektivní metody vyšetření akomodace: push-up, pull-away, metoda konkávních čoček a laserový optometr. Z objektivních metod zkoumání akomodace je vysvětlena dynamická a MEM retinoskopie, jsou zmíněny i další objektivní metody speciálních autorefraktometrů. Na závěr je presentována nulová hypotéza týkající se platnosti Weberova zákona při měření akomodace resp. visu do blízka. Součástí této práce bylo měření 53 pacientů ve věku deset až 55 let. Akomodace, resp. její aspekty byly měřeny pomocí sedmi různých metod. Nullová hypotéza ohledně hladiny osvětlení vyšetřovací karty na blízko při měření na forometru byla přijata. Tím byla též potvrzena platnost Weberova zákona ve fotopické oblasti vidění. Toto zjištění má praktický význam pro klinickou praxi.

A short review of the history of the science of accommodation is given; recent theories are presented for anatomy, histology, and neurology, also including, the pharmacology of accommodation. Accommodation and near vision are analyzed along with Duane's classification presented. Different methods of subjective measurement are explained: push-up, pull-away, concave lens and laser speckle phoropter. Objective methods described are dynamic, bell and MEM retinoscopy. Measurement of accommodation facility as well as positive and relative accommodation are explained. The null hypothesis is presented in regards to the validity of Weber's law for near vision testing under normal clinical conditions. Seven different aspects of accommodation are tested on 53 subjects aged between 10 and 55 years of age. All tests performed are in accordancemore with published data. The null hypthesis is accepted as a conclusion and recommendation in regards to near card illumination in phoropter use as presented in this paper. As a conclusion, we see that the above ultimately proves the validity of Weber's law.