Vliv představy pohybu na rehabilitaci pacientů po totální endoprotéze kolene

Abstract

Tato bakalářská práce navrhuje implementaci mentálních simulačních pohybů do rehabilitace pacientů po totální endoprotéze kolene. Cílem této práce je reagování na zvýšené nároky na výkonnost pacientů v časné postoperační fázi a jejich rychlý odchod z nemocnice. Důsledkem je intenzivní mechanické zatěžování, někdy i přes bolest, které snižuje komfort pacientů a může narušovat hojení tkání. Intervence byla prováděna se skupinou pacientů Fakultní nemocnice Bulovka a porovnávána s kontrolní skupinou téže nemocnice, která rehabilitovala podle standartních postupů. Rehabilitace experimentální skupiny spočívala v doplnění konvenční rehabilitace o pozorování pohybů, k jejichž představování byli pacienti následně vyzvání a poté měli spolu s představou pohyb provádět na fyzické úrovni. Ve chvíli, kdy byl dosažen maximální nebolestivý rozsah, pokračovali v pohybu pouze na úrovni mentální. Přestože doba pozorování byla poměrně krátká, a to nejvýše 6 dnů, výsledky práce naznačují úspěšnost mentálních simulačních postupů. Výsledné zlepšení rozsahu pohybu bylo výraznější u pacientů experimentální skupiny, ačkoliv jen o několik stupňů. Pozitivní vliv na chůzi se nepodařilo prokázat. Toto téma je stále nedostatečně prozkoumané a vliv mentálních simulačních postupů na rehabilitaci zatím není jednoznačně potvrzený. V základu je však jednoduchý na praktikování a nemá žádné vedlejší účinky, proto by mohla být, nejen zdravotnická veřejnost, těmto postupům více otevřená.

This bachelor thesis proposes the implementation of mental simulation movements in the rehabilitation of patients after total knee arthroplasty. Aim of this thesis is reaction to the increased demands on patients' performance in the early post-operative phase and their early discharge from hospital. The consequence of this is intense mechanical load, sometimes despite pain, which holds down patient comfort and may disrupt tissue healing. The intervention was carried out with a group of patients from the Bulovka University Hospital and compared with a control group from the same hospital that was rehabilitated according to standard practices. The rehabilitation of the experimental group consisted of a conventional rehabilitation supplemented by an action observation of movements, which the patients were subsequently asked to imagine and then were asked to perform the movement on a physical level together with their imagination. When they reached the maximum of their painless range of motion, they continued to perform the movement only at the mental level. Although the observation period was relatively short, at most 6 days, the results of this work suggest the success of the mental simulation practices. The resulting improvement in range of motion was more pronounced in the experimental group, although only by a few units of degrees. A positive effect on gait could not be demonstrated. This topic is still under-researched and the effect of mental simulation techniques on rehabilitation is not yet clearly confirmed. However, it is basically simple to practice and has no side effects. Therefore, not only the medical community could be more open to these techniques.