Srovnání účinku synchronní a asynchronní telerehabilitace u pacientů po cévní mozkové příhodě

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá porovnáním synchronní a asynchronní formy telerehabilitace se zaměřením na funkci horní končetiny u pacientů v chronickém stádiu po cévní mozkové příhodě. Cílem práce bylo zhodnocení klinického přínosu obou forem z hlediska vlivu na motorické funkce, míru adherence, proveditelnost programu a subjektivní spokojenost účastníků. Výběr účastníků probíhal ve spolupráci s ambulantními zařízeními specializovanými na rehabilitaci pacientů po cévní mozkové příhodě. Účastníci si zvolili na základě preferencí formu telerehabilitace, a to tedy buď synchronní terapii vedenou skrz videohovory v reálném čase, nebo asynchronní trénink s využitím exergamingu prostřednictvím rukavice Hand Tutor®. Výsledky ukázaly, že obě formy telerehabilitace byly dobře přijímány a vedly k mírnému funkčnímu zlepšení horní končetiny, přičemž klíčovým faktorem vlivu byla pravidelnost cvičení. Skupina účastníků podstupující synchronní formu vykazovala vyšší míru adherence a jednotnější odpovědi v dotazníku spokojenosti, pravděpodobně díky pravidelnému kontaktu s terapeutem a pevně stanovenému harmonogramu. Naproti tomu asynchronní forma poskytovala účastníkům větší flexibilitu při plánování i provádění cvičení, ale také kladla vyšší nároky na motivaci a samostatnost, což se odrazilo v méně konzistentní adherenci i odpovědích v rámci hodnocení spokojenosti s péčí. Zjištění této práce podtrhují potenciál telerehabilitace jako doplňku standardní rehabilitační péče, ale zároveň upozorňují na potřebu cílené podpory pacientů a dalšího výzkumu v této oblasti.

This thesis focuses on the comparison of synchronous and asynchronous forms of telerehabilitation aimed at improving upper limb function in patients in the chronic stage after a stroke. The aim of the study was to evaluate the clinical benefits of both approaches in terms of their effect on motor function, adherence, program feasibility, and patient-reported satisfaction. Participant recruitment was carried out in collaboration with outpatient facilities specialized in stroke rehabilitation. Based on their preferences, participants chose either a synchronous program involving real-time video-based physiotherapy or an asynchronous program utilizing exergaming with the HandTutor® glove. The results showed that both forms of telerehabilitation were well accepted and led to mild functional improvements of the upper limb, with exercise regularity emerging as a key factor influencing outcomes. The synchronous group demonstrated higher adherence and more consistent responses in the satisfaction questionnaire, likely due to regular therapist contact and a fixed schedule. In contrast, the asynchronous group benefited from greater flexibility in exercise planning and execution, but required greater motivation and independence, which was reflected in more variable adherence and satisfaction responses. These findings highlight the potential of telerehabilitation as a complement to standard rehabilitation care, while also pointing to the need for targeted patient support and further research in this field.