Možnosti rehabilitace a prevence u pacientů s hemofilií

Abstract

Bakalářská práce se zabývá vlivem individuální fyzioterapie na rozsah pohybu u dospělých pacientů s hemofilií. Cílem bylo zjistit, do jaké míry může vedená terapie ovlivnit hybnost v kloubech, které jsou postiženy hemofilickou artropatií či omezeny poruchou svalového tonu. Měření bylo prováděno konkrétně v hlezenním, kolenním a kyčelním kloubu. Práce je strukturována do teoretické a praktické části. Teoretická část shrnuje poznatky o hemofilii, jejím vlivu na pohybový aparát a přibližuje úlohu fyzioterapie v péči o pacienty s tímto onemocněním. Popisuje metodiku vyšetřovacích a terapeutických postupů využitých u praktické části. Praktická část obsahuje 5 kazuistik pacientů s hemofilií, kteří podstoupili 5 terapií v rámci 10 týdnů. U pacientů byla provedena vstupní a výstupní kineziologická vyšetření včetně goniometrického měření rozsahů pohybu. Na základě vyšetření se odvíjela individualizovaná fyzioterapie. Při terapii byly využity myofasciální a relaxační techniky, mobilizace kloubů, prvky senzomotoriky a posilovací cvičení. Cílem bylo nejen zlepšení hybnosti, ale i zmírnění atrofií svalových skupin ovlivňujících stabilitu kloubů. Výsledky ukázaly, že i u chronicky postižených pacientů lze pomocí pravidelné terapie dosáhnout zlepšení rozsahu pohybu v průměrném rozmezí 515°, přičemž největšího efektu bylo dosaženo u pacientů s menším strukturálním poškozením. Signifikantní změny byly zaznamenány v rozsahu pohybu dorzální flexe hlezna a flexe kolene.

The bachelor thesis focuses on the effect of individual physiotherapy on the range of motion in adult patients with hemophilia. The aim was to determine to what extent guided therapy can influence joint mobility affected by hemophilic arthropathy or limited due to muscular tone disorders. Measurements were specifically performed in the ankle, knee, and hip joints. The thesis is structured into theoretical and practical parts. The theoretical part summarizes knowledge about hemophilia, its impact on the musculoskeletal system, and outlines the role of physiotherapy in the care of patients with this condition. It also describes the methodology of assessment and therapeutic techniques applied in the practical part. The practical part includes five case reports of patients with hemophilia who underwent five therapy sessions over the course of ten weeks. Each patient underwent initial and final kinesiological assessments, including goniometric measurement of joint range of motion. Based on the results of these assessments, individualized physiotherapy was planned. During therapy, myofascial and relaxation techniques, joint mobilizations, elements of sensorimotor training, and strengthening exercises were applied. The goal was not only to improve mobility but also to reduce muscle atrophy in muscles influencing joint stability. The results showed that even in chronically affected patients, regular physiotherapy can lead to improvements in joint range of motion averaging between 515°, with the greatest improvements observed in patients with less structural joint damage. Significant changes were recorded particularly in ankle dorsiflexion and knee flexion.