Posilované učení pro agilní let bezpilotního vzdušného prostředku v neznámém prostředí s překážkami

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá navigací multirotorových dronů pomocí strojového učení, a to v neznámém prostředí s překážkami za použití pouze palubních senzorů. Navazujeme na předchozí PPO projekt, který využíval hrubé min-poolované hloubkové obrazy, a navrhujeme novou podobu stavu dronu, ve které jsou všechny vektory vyjádřeny v tělesové soustavě dronu. Dále systematicky porovnáváme šest různých metod zpracování hloubkového obrazu: min-pooling, lehký end-to-end CNN, dva konvoluční autoencodery, k-sparse β-VAE a ručně navržený geometrický heuristický extraktor. Všechny varianty byly trénovány po dobu 30 milionů kroků v prostředí vytvořeném v C++ a obaleném rozhraním Gymnasium. Výsledky v procedurálně generovaném lese ukazují, že nová definice stavu zkracuje potřebný počet trénovacích dat pro dosažení 80\% úspěšnosti na polovinu, a že CNN enkodér dosahuje nejlepší generalizace, když překonává původní min-pool projekt o pět procentních bodů. Autoencodery založené na rekonstrukci ani heuristický extraktor žádnou výhodu nepřinášejí. Natrénované politiky byly následně otestovány v realistickém simulačním prostředí Gazebo-ROS-MRS, kde se objevují výrazné oscilace kolem podélné a příčné osy způsobené nezohledněnými zpožděními aktuátorů a senzorů. Práce ukazuje, že promyšlený návrh pozorování a lehké, úlohově řízené modely pro zpracování obrazu zlepšují výkonnost v simulaci, ale pro překlenutí rozdílu mezi simulací a realitou je nutné zahrnout doménovou randomizaci nebo jiný přístup k problému.This thesis investigates learning-based navigation for multirotor drones flying through unknown, cluttered environments using only onboard sensors. Building on a PPO baseline that relied on coarse min-pooled depth images, we redesign the propriocep- tive state so that all vectors are expressed in the vehicles body frame and system- atically compare six alternative depth-image encoders: min-pooling, a lightweight end-to-end CNN, two convolutional autoencoders, a k-sparse β-VAE, and a hand- crafted geometric heuristic. All variants are trained for 30 million environment steps in a custom C++ simulator wrapped with Gymnasium. Results in a procedurally generated forest show that the new state description halves the data required to reach an 80 % success rate, while the CNN encoder achieves the best generalisa- tion, outperforming the long-standing min-pool baseline by five percentage points. Reconstruction-based encoders and the heuristic extractor provide no advantage. Policies are then exported to the high-fidelity Gazebo-ROS-MRS stack, where un- controlled pitchroll oscillations reveal a significant sim-to-sim transfer gap caused by unmodelled actuator and sensor delays. The study concludes that informed ob- servation design and lightweight task-driven vision models improve simulation per- formance, but bridging the reality gap demands domain randomisation or different approaches.