Posílení hlubokého stabilizačního systému páteře jako terapeutický přístup u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí

Abstract

Předmětem bakalářské práce je porovnání efektu rehabilitace u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) za využití dvou odlišných přístupů k terapii. Prvním přístupem je zaměření se na zlepšení mobility hrudníku a práci s dechem. Druhý přístup je zaměřen na posílení hlubokého stabilizačního systému páteře (HSSp) a aktivaci bránice. Za cíl si klademe zjistit, jaký vliv má posílení hlubokého stabilizačního systému páteře na onemocnění CHOPN. Touto prací zjistíme, který z přístupů je efektivnější a pomocí kterého z nich lze dosáhnout většího zlepšení ve sledovaných parametrech. Cílem teoretické části je poskytnout ucelený přehled týkající se problematiky onemocnění CHOPN. V úvodní části jsou popsány základní informace týkající se anatomie hrudního koše, dýchacího ústrojí a fyziologie dýchání. Dále se tato kapitola zabývá klinickými příznaky, rizikovými faktory, klasifikací onemocnění a zejména aktuálními léčebnými metodami. V rámci metodické části je charakterizován výzkumný soubor a jsou popsány vyšetřovací metody a nástroje měření. Praktická část popisuje průběh samotné rehabilitace. Zaměřuje se zejména na popis cvičebních jednotek obou skupin a průběh vstupních a výstupních terapií. Výsledky ukazují, že posílení hlubokého stabilizačního systému páteře má pozitivní vliv na onemocnění CHOPN, zejména na zvýšení fyzické kondice pacientů. Zlepšení bylo dosaženo i v ostatních parametrech, ovšem oproti skupině zaměřující se na mobilitu hrudníku v nich nebyl zaznamenán markantní rozdíl. Oba terapeutické přístupy měly pozitivní vliv na zmírnění příznaků onemocnění CHOPN. V závěru práce jsou interpretovány výsledky práce, které jsou zařazeny do kontextu současného výzkumu.

The subject of this bachelors thesis is a comparison of the effects of rehabilitation in patients with chronic obstructive pulmonary disease (COPD) using two distinct therapeutic approaches. The first approach focuses on improving chest mobility and breathing mechanics. The second approach aims at strengthening the deep spinal stabilization system and activating the diaphragm. Our goal is to determine what influence strengthening the deep spinal stabilizers has on COPD. Through this study, we will identify which of the two approaches is more effective and which yields greater improvements in the parameters under observation. The theoretical section aims to provide a comprehensive overview of COPD. In its opening, it presents foundational information on the anatomy of the thoracic cage, the respiratory apparatus, and the physiology of breathing. This chapter then addresses the clinical manifestations, risk factors, disease classification, and, in particular, current treatment modalities. In the methodological section, the research cohort is characterized and the examination methods and measurement tools are described. The practical section describes the course of the rehabilitation itself. It focuses in detail on the exercise sessions for both groups and on the protocols for baseline and final assessments. The results demonstrate that strengthening the deep spinal stabilization system has a positive impact on COPD, especially by enhancing patients physical fitness. Improvements were also seen in other parameters; however, no marked differences were observed between these and the chest-mobilityfocused group. Both therapeutic approaches positively alleviated the symptoms of COPD. In the conclusion, the studys findings are interpreted and placed in the context of current research.