Využití vzduchových dlah u pacientů po CMP se spasticitou horní končetiny

Abstract

Předmětem této bakalářské práce bylo zjištění vlivu aplikace vzduchové dlahy naspasticitu horní končetiny u pacientů po cévní mozkové příhodě (CMP). Teoretická část práce se věnuje anatomii horní končetiny, cévnímu zásobení mozku, patofyziologii CMP, její etiologii, možným příčinám a rozdělení. Dále popisuje klinický obraz CMP, možnosti fyzioterapeutické intervence a využití vzduchových dlah v rehabilitační péči. V praktické části byly sledovány dvě skupiny pacientů. První skupina absolvovala rehabilitaci zaměřenou na protahování horní končetiny pomocí vzduchových dlah, zatímco druhá skupina kombinovala manuální protažení a posilování antagonistických svalových skupin. Vyšetřovací postup zahrnoval Modifikovanou Tardieu škálu, French Arm Test, Barthel index a další standardizované fyzioterapeutické metody. Výsledky byly zpracovány formou tabulek a grafů. Bylo prokázáno, že u obou skupin došlo ke snížení spasticity horní končetiny, přičemž skupina B vykazovala výraznější zlepšení voblasti flexorů loketního kloubu i zápěstí. Navíc bylo zaznamenáno větší zlepšení funkční schopnosti horní končetiny ve skupině B. Závěrem lze konstatovat, že využití vzduchových dlah má pozitivní vliv na snížení spasticity horní končetiny po CMP, avšak kombinace manuálního protažení a posilování antagonistických svalů vedla k efektivnějším výsledkům.

The subject of this bachelor's thesis was to determine the effect of air splint application on upper limb spasticity in patients after a stroke (cerebrovascular accident, CVA). The theoretical part of the thesis focuses on the anatomy of the upper limb, the vascular supply of the brain, the pathophysiology of stroke, its etiology, possible causes, and classification. Furthermore, it describes the clinical picture ofstroke, physiotherapeutic intervention options, and the use of air splints in rehabilitation. In the practical part, two groups of patients were monitored. The first group underwent rehabilitation focused on stretching the upper limb using air splints, while the second group combined manual stretching with strengthening of the antagonistic muscle groups. The examination procedures included the Modified Tardieu Scale, French Arm Test, Barthel Index, and other standardized physiotherapy methods. The results were processed in the form of tables and graphs. It was demonstrated that both groups showed a decrease in upper limb spasticity, with group B exhibiting more significant improvement in the flexors of the elbow joint and the wrist. Additionally, a greater improvement in the functional ability of the upper limb was observed in group B. In conclusion, the use of air splints had a positive effect on reducing upper limb spasticity after stroke; however, the combination of manual stretching and strengthening of antagonist muscles led to more effective outcomes.