Domácí násilí v době pandemie

Abstract

V letech 2019 až 2021 se Česká republika potýkala s pandemií koronaviru. Preventivní opatření, která byla zavedena v řadě evropských i světových státech měla za cíl snížit počty nakažených a karanténními opatřeními mělo být dosaženo omezení kontaktů mezi lidmi. Tzn., že de facto měla celostátní karanténa omezit kontakt mezi cizími lidmi a domácnosti zůstaly výhradně pro rodinu. Člověk jako společenský tvor zůstal v podstatě ze dne na den bez možnosti sociálních kontaktů a veškerý sociální život se odehrával pouze ve virtuálním světě, na sociálních sítích. Řada zaměstnanců přesunula svoji práci, zaměstnání k počítači a ve formě homeoffice dále vykonávali svoji činnost. I děti vyměnily sociální život a vazby za homeschooling. Tato práce si klade za cíl mapovat, zda došlo, či nedošlo k eskalaci domácího násilí v době pandemie a zároveň shrne trendy v domácím násilí. Je forma pomoci v karlovarském kraji dostatečná?

Between 2019 and 2021, the Czech Republic struggled with the coronavirus pandemic. Preventive measures that were introduced in a number of European and world countries were aimed at reducing the number of infected people, and quarantine measures were intended to limit contact between people. This means that de facto the nationwide quarantine was supposed to limit contact between strangers and households remained exclusively for the family. Man, as a social creature, basically remained without the possibility of social contacts from day to day, and all social life took place only in the virtual world, on social networks. A number of employees moved their work, jobs to the computer and continued to carry out their activities in the form of a home office. Even the children exchanged social life and ties for homeschooling. This work aims to map whether domestic violence has escalated or not during the pandemic and at the same time summarizes trends in domestic violence. Is the form of aid in the Karlovy Vary region sufficient?