Porovnání účinku cross-tape a lymfotape s tlakovou masáží v rámci terapie jizvy po porodu císařským řezem

Abstract

Výběrovým řízením vznikl zkoumaný soubor pacientek (n=11), které měly v anamnéze s.c. Šesti ženám byla vybrána technika terapeutického tejpování (nCT=6) a druhé části bylo přiděleno ošetření bodovou tlakovou masáží (TM) jizvy (nPM=5). Práce byla koncipována s cílem porovnat léčebný efekt mezi oběma způsoby a určit, který přístup je pro ošetření vhodnější použít. Hlavním rozdílem zvolených technik bylo působení sil na MT jizvy. Tlaková síla přibližně 100 mm Hg/12 kPa (i vyšší) je ode dávna do dnes běžně vídanou praxí v českých nemocnicích. Oproti tomu lymfotejping (LT) v kombinaci s cross-tape (CT) je relativně nové pojetí péče o jizvu. Složkou tahové síly elevuje tkáň v předem vybraných lokalitách pacientova těla a tím přispívá k efektivnější lokální látkové výměně při metabolicky náročném procesu hojení a remodelace zjizvení. Pro každotýdenní monitorování změn v 10 po sobě jdoucích týdnech byly využity objektivizující mezinárodně používané dotazníky (VSS, POSAS, McG – viz. „Přílohy“). Při srovnání klasifikace VSS (strukturální parametry jizvy) byla průměrná vstupní hodnota PM=7.2 (4-10), CT=6.5 (2-9) a výstupní PM=1.6 (0-4), CT=2 (0-5). Pro hodnocení bolesti McG škálou průměrná vstupní hodnota PM=16.4 (4-29), CT=29.7 (0-104) a výstupní PM=3.4 (0-8), CT=2.3 (0-9). Z kineziologického rozboru byla nejvýraznější změna PA viditelná na šířce baze a napřímení, které je viditelné u všech probandek sledovaného souboru. Statisticky se nepodařilo stanovit efektivnější přístup k jizvám. Jediný výrazný rozdíl mezi skupinami plynul z NEU vyšetření ve prospěch terapeutického tejpování, ani ten se ale nepodařilo statisticky potvrdit.

The studied group of women patients after caesarean section (n=11) was created through a selection process. Six women were selected for therapeutic taping (nCT=6) and the other group received treatment through pressure point massage (PM) of the scar (nPM=5). The aim of this study was to compare the therapeutic effect of both methods and determine which approach is more suitable for treatment. The main difference between the chosen methods was the application of force on the scar tissue. The pressure force of approximately 100 mmHg/12 kPa (or higher) is a common practice in Czech hospitals to this day. On the other hand, lymphatic taping (LT) in combination with cross-taping (CT) is a relatively new approach to scar care. The pulling force of the tape elevates the tissue in selected locations of the patient's body and contributes to a more effective local metabolic exchange during the demanding healing and remodeling process of scarring. Objectifying internationally used questionnaires (VSS, POSAS, McG - see "Attachments") were used for weekly monitoring of changes over 10 consecutive weeks. When comparing the VSS classification (structural parameters of scar), the average initial value was PM=7.2 (4-10), CT=6.5 (2-9), and the final value was PM=1.6 (0-4), CT=2 (0-5). For pain evaluation using the McG scale, the average initial value was PM=16.4 (4-29), CT=29.6 (0-104), and the final value was PM=3.4 (0-8), CT=2.3 (0-9). The most significant change in the kinesiological analysis was the width of the support base and straightening up, which was visible in all the participants of the studied group. It was not possible to statistically determine which approach was more effective for scar treatment. The only significant difference between the groups was the NEU examination in favor of therapeutic taping, but even this was not statistically confirmed.