Umělecké instalace ve veřejném prostoru

Abstract

Tato práce je jedním z úhlů pohledu na dynamický a nedeterminovatelný fenomén uměleckých instalací ve veřejném prostoru. Již samotný název práce v sobě obsahuje dualismus, jež je jádrem problematiky, která se soustředí na nalezení přesahů a průsečíků uměleckých instalací a veřejného prostoru. Umění vytváří v rámci veřejného prostoru místa jinakosti, které narušují kontinuitu a samozřejmost každodenního života. Podobně jako mnoho dalších současných oblastí lidského života jsou tato místa jinakosti ovlivňována nástupem nových digitálních médií. Důsledkem tohoto procesu je vyprazdňování veřejného prostoru. Místa jinakosti se přesouvají do virtuálního světa globální sítě, a do hybridních míst, v nichž se ztrácí dříve pevně dané hranice mezi virtualitou a realitou. Stejně tak umělecké instalace se během vývoje stále více propojují s novými médii a digitálními technologiemi. Ty jsou dnes často jejich nedílnou součástí, ale zároveň je svým způsobem odtrhávají od reálného prostoru. Přílišná fascinace novými médii a technologiemi nezřídka vede k tomu, že umělecké instalace jsou unášeny proudem digitalizace do virtuálních a hybridních světů; tím nejen ztrácí kontakt s reálným prostorem, ale nadto jsou ochuzeny o možnost specificky působit v mnoha úrovních a rozměrech, které výhradně poskytuje právě veřejný prostor. Cílem práce je převrátit paradigma virtualizace a digitalizace reality, a využít nová média, jež jsou prostředníkem vykořenění a odtržení, ke zpětnému ukotvení uměleckých instalací ve veřejném prostoru. Vzniká tak koncept prostor=médium, jehož ambicí je vytvářet místa jinakosti v rámci veřejného prostoru a ten využívat jako specifické médium ke komunikaci informací, myšlenek, smyslových vjemů a emocí. Vzniká tak komplement k současné formě komunikace prostřednictvím nových digitálních médií. Nová média tak nemusejí být pouze novým nástrojem sdělení, ale při vhodném použití mohou být přímo spolunositelem obsahu. Pevné spojení s prostorem činí umělecké instalace skutečnými a opravdovými, což z nich ve světě zprostředkovaných emocí a zážitků dělá výjimečná místa jinakosti.

This thesis is one of the perspectives on the dynamic and undeterminable phenomenon of art installations in public space. The title of the work itself contains dualism, which is the core of the issue, which focuses on finding overlaps and intersections of art installations and public space. Within the public space, art creates places of otherness that disturb the continuity and obviousness of everyday life. Like many other contemporary areas of human life, these places of otherness are influenced by the advent of new digital media. The consequence of this process is the emptying of public space. Places of otherness are moving to the virtual world of the global network, and to hybrid places where the previously fixed boundaries between virtuality and reality are lost. Likewise, artistic installations are increasingly interconnected with new media and digital technologies during development. Today, these are often an integral part of them, but at the same time they are in a way detaching them from real space. Excessive fascination with new media and technologies often leads to art installations being carried away by the stream of digitization into virtual and hybrid worlds; thus, they are not only losing contact with real space, but are deprived of the possibility of specifically acting at many levels and dimensions, which are exclusively provided by public space. The aim of this work is to invert the paradigm of virtualization and digitalization of reality, and to use new media, which are mediators of uprooting and secession, to re-anchor art installations in public space. This creates the concept of space=medium, whose ambition is to create places of otherness within the public space and use it as a specific medium for communication of information, ideas, sensory perceptions and emotions. This creates a complement to the current form of communication through new digital media. Thus, new media may not only be a new communication tool, but may be a co-owner of the content if used appropriately. The strong connection to space makes art installations real and genuine, making them unique places of differentiation in a world of mediated emotions and experiences