Fenomén souvislého prostoru

Abstract

Tento výzkum sleduje vývoj koncepce prostoru tak, jak ji uvádí ve své práci historik Sigried Gideon ve své knize z roku 1941 Space, Time and Architecture. Výzkumná práce sleduje architektonické tendence, které se v průběhu 20. století zabývaly pojmem prostoru, a to jak v praxi, tak i v literárních pracích ve vztahu ke konceptu v architektonickém oboru. Prostor jako koncept je pevně zakotven jako symbolický a zásadní komponent v architektonické tvorbě, stejně jako je zakotven v duchu doby. Z tohoto důvodu se tato práce zabývá aspekty a okolnostmi fenoménu kontinuáln ího prostoru, přitom používá kvalitativní výzkumnou metodu "grounded theory". V souladu s tím je analyzován a kodifikován soubor vybranýc příkladů a literárních záznamů týkajících se daného tématu. Poté je uspořádán soubor klasifikovaných znalostí souvisejících s koncepty ovlivněnými vývojem tohoto fenoménu. Účelem je hledat vzory (patterns) a vzájemné vztahy mezi kategoriemi a konečně dospět k přesnější interpretaci a pochopení fenoménu kontinuálního prostoru. Tím se tento průzkum dostává do průsečíku teorie a praxe architektonického prostoru, dále nabízí použití nástrojů, které umožňují pracovat s konceptem kontinuálního prostoru. Tím umožňuje na jedné straně porozumět danému fenoménu a na druhé straně jej použít v praxi.

This doctoral research. follows the phenomena of continous space and its evolution during the twentieth century, phenomena representing notions dominant in the architectural discipline during this perion and advocated for by the Prague born art historian Sigfried Giedion in his 1941 publication Space, Time and Architecture: The Growth of a New Tradition. Thus, this analysis presented in the form of a dissertation thesis, traces tendencies of such notions through a close examination of its manifestations in the practice of architecture, and in the literary works in reference to such approaches to architectural creation and critique. The spatial conception is a well-established as an emplematic and crucial component of architectural thinking during the unfolding of the twentieth century, as well as being well embedded in the spirit of that era. Therefore, this doctoral research explores the aspects and the circumstances influencing the evolution of notioris of continuous space in the discipline while adopting the Grounded Theory methods of qualitative investigation. Accordingly, a collection of key projects and case studies, as well as literary accounts on the subject matter are analyzed and categorized. Thereafter, the assemblage of classified konwledge on such notions are organized around concepts, guided by the evolution of the phenomena itself. This process is put forward in order to elaborate patterns and linkages between categories, ultimately to arrive at a precise reading and interpretation of Continuous Space Phenomena. On the grounds that this doctoral investigation is positioned at the juncture of the theory and practice of spatial architecture, it further offers an exploration of the tools through which to work with in attempting to understand or conceive continous space by means of deducing such notions to its basic components and concepts on the one hand and on the other, illustrating employable methods and techniques of making such architecture