Bottom-up transformations of modernist housing estates

Abstract

Disertační práce zkoumá, jak obyvatelé v různých zemích neformálně proměňují modernistická sídliště a jak tyto zdola vedené intervence přispívají ke zlepšení sídlištního prostředí. Ačkoli modernistická sídliště vznikala po celém světě a ve své době představovala vhodnou reakci na poválečný nedostatek bydlení často na základě modernistických principů Athénské charty dnes sdílejí řadu společných prostorových nedostatků, které je třeba řešit: nadměrné měřítko, nejasně vymezený veřejný prostor, funkční segregaci či absenci identity. Zatímco v západní Evropě byly tyto nedostatky řešeny rozsáhlými odborně vedenými regeneracemi, v postsocialistických a rozvojových zemích jsou takto komplexní zásahy často ekonomicky nebo institucionálně nereálné. Namísto toho se široce rozšířil fenomén proměn iniciovaných samotnými obyvateli postupných, nízkonákladových a převážně neformálních. Cílem výzkumu je tyto zdola vedené zásahy systematizovat a zhodnotit jejich dopad na prostorové uspořádání a urbanistickou kvalitu prostředí. Práce si klade tři výzkumné otázky: (1) Jaké typy zásahů zdola obyvatelé na sídlištích realizují? (2) Které z nich jsou nejvíce žádoucí v českém kontextu? (3) Jaké urbanistické kvality tyto zásahy přinášejí? Metodologicky je výzkum rozdělen do dvou fází a kombinuje kvalitativní i kvantitativní přístupy. První fáze vychází z analýzy 25 případových studií ze 17 zemí střední a východní Evropy, Latinské Ameriky, Afriky a Asie, které autorka osobně navštívila během deseti let. Bylo identifikováno 15 opakujících se typů zásahů od přivlastnění si nezastavěných prostranství, přes různé formy úprav budov až po specifická řešení parkování. Jejich relevance pro český kontext byla ověřena dotazníkovým šetřením na sídlišti Modřany v Praze a při participativním setkání v Kolíně. Druhá fáze se zaměřila na tři sídliště v Ostravě, Budapešti a Limě, u nichž byly analyzovány změny v prostorové čitelnosti, diverzitě a míře kontroly klíčových kvalitách udržitelné urbanistické struktury před a po proměnách iniciovaných obyvateli. Zjištění ukazují, že zásahy zdola zvyšují čitelnost prostředí neformálním vymezováním poloveřejných a polosoukromých zón, přispívají k větší rozmanitosti díky personalizované architektuře a doplňkovým funkcím, a posilují kontrolu prostoru podle principů tzv. hájitelného prostoru. Přestože bývají z estetického hlediska méně kvalitní než profesionální zásahy, vykazují vysokou míru schopnosti reagovat na potřeby uživatelů. Výzkum potvrzuje, že i drobné proměny iniciované obyvateli mohou postupně, ale zásadně zlepšit obyvatelnost modernistických sídlišť zejména tam, kde chybí zdroje pro regeneraci řízenou kompletně zeshora (top-down). Disertační práce tvrdí, že tyto zásahy by neměly být vnímány jako okrajové, ale jako klíčové prvky adaptivních a ekonomicky efektivních strategií regenerace měst. Doporučuje vytvářet právní, procedurální a prostorové podmínky, které obyvatelům umožní spoluvytvářet své prostředí. Pro postsocialistická města, včetně těch v České republice, může zapojení bottom-up přístupů do regenerace sídlišť napomoci rozvoji udržitelnějších, inkluzivnějších a odolnějších měst.

This dissertation explores how residents across various countries informally transform modernist housing estates and how these bottom-up interventions contribute to improving urban environments. While modernist housing estates emerged globally and in their moment were a good response to post-war housing shortagesoften applying the principles of the Athens Chartertoday they share common spatial shortcomings that need to be addressed: excessive scale, unclear public spaces, functional segregation, and a lack of identity. In Western Europe, these deficiencies have been addressed through large-scale, expert-led regeneration schemes. However, in post-socialist and developing countries, such comprehensive efforts are often economically or institutionally unfeasible. Instead, resident-driven transformationsgradual, low-cost, and typically informalhave become a widespread phenomenon. The research aims to systematize these bottom-up interventions and evaluate their spatial and urban design impact. It asks: (1) What types of bottom-up interventions are residents implementing? (2) Which of these are most desired in the Czech context? (3) What urban qualities do these interventions bring? Methodologically, the study integrates qualitative and quantitative methods through a two-phase research. The first phase draws from 25 case studies across 17 countries in Central and Eastern Europe, Latin America, Africa, and Asia, personally visited by the author over a ten-year period. Fifteen recurring intervention types were identified, ranging from the appropriation of open areas, different types of building modifications to diverse parking solutions. Their relevance to the Czech context was verified through a resident survey in Prague's Modřany estate and a participatory planning session in Kolín. The second phase examined three housing estateslocated in Ostrava, Budapest, and Limabefore and after transformation, analyzing how resident-led changes impacted spatial legibility, diversity, and territorial control, key qualities of sustainable urban form. Findings show that bottom-up interventions commonly improve spatial legibility by informally defining semi-private and semi-public zones, increase diversity through personalized architecture and added functions, and enhance control via defensible space principles. While often less refined in aesthetic terms than professional redesigns, these transformations demonstrate a high degree of responsiveness to users' needs. The research confirms that resident-driven actions can incrementally but meaningfully improve the liveability of modernist estatesparticularly where top-down resources are limited. The dissertation argues that these bottom-up practices should not be seen as marginal but rather as critical components of adaptive and resource-efficient urban regeneration strategies. It recommends enabling frameworkslegal, procedural, and spatialthat empower residents to co-create their environments. For post-socialist cities like those in the Czech Republic, integrating bottom-up approaches into housing estate regeneration could foster more sustainable, inclusive, and resilient urban futures.