Experimentální ověření lepeného spoje sklo-sklo

Abstract

Ačkoliv vývoj v současnosti umožňuje pro spoje skleněných konstrukcí využít minimální množství mechanických spojovacích prostředků, tak stále není dosaženo jejich plné transparentnosti. Aplikace pouze lepeného spoje typu sklo-sklo s sebou přináší řadu výhod v estetice, ale také z hlediska nižších koncentrací napětí v křehkých skleněných tabulích. Většímu využití transparentních lepidel v praxi dosud brání nedostatek znalostí o jejich mechanických vlastnostech. V teoretické části práce je popsáno použití skla jako nosného prvku v historických i moderních budovách a dále jsou rozebrány vlastnosti ovlivňující pevnost lepeného spoje. Experimentální část práce je zaměřena na stanovení mechanických charakteristik lepidla Epox G300 a smykových pevností lepeného spoje pro sklo typu float a nízko-železité sklo při teplotách RT (23), 40, 60 a 80°C. Mechanické parametry použitého lepidla byly na závěr ověřeny pomocí numerického modelu.

Although recent developments have made it possible to use a minimum amount of mechanical connections for joints in glass structures, full transparency is still not achieved. The application of only glass-to-glass bonding provides advantages not only in aesthetics, but also in terms of lowering the stress peaks in fragile glass panes. The increased use of transparetic adhesives in practice is still limited by the lack of knowledge about their mechanical properties. The theoretical part of the thesis describes the use of glass as a load-bearing element in historical and modern buildings and further discusses the properties affecting the strength of the bonded joint. The experimental part of the work is focused on assessment of the mechanical characteristics of Epox G300 adhesive and the shear strength of the bonded joint for float and low-iron glass at temperatures RT (23), 40, 60 and 80°C. Finally, the mechanical properties of the adhesive were verified using a numerical model.