Barva v architektuře 20. a 21. století

Abstract

Práce se zabývá používáním barvy v architektuře v 20. a 21.stoleti, barevnými principy a s nimi souvisejícími architektonickými záměry a účinky. Hlavním cílem výzkumu bylo popsat vizuální vnímáni barvy v ploše či prostoru a popsat interaktivní mechanismy barev z hlediska subjektivního a objektivního vnímaní v architektuře a kategorizovat použiti barvy z historické dimenze a v souvislosti s barevnými principy, kontrasty a stylotvorností, které v architektuře dané doby převažovaly. Rozsah výzkumu je zaměřen od působení barvy z hlediska fyziologického, fyzikálního a psychologického vlivu k použití barvy od začátku 20. století po současné trendy a tendence v architektuře 21. století. Prostor je věnován i používání barev s ohledem na materiál a jeho barevnost, barevným kontrastům, kompozičním řešením, použitím barvy jako složky korporátní, modifikační, prostorové, estetické, interakci mezi architektonickou formou a barvou, mezi architekturou, barvou, městem a místem. V průběhu výzkumu bylo zjištěno, že existuje korelace mezi barevnou harmonií a sociální a uměleckou strukturou. Pro svou ambivalentnost a velkou subjektivní proměnlivost a mnohotvárnost je však fenomén barvy v architektuře téma velice komplexní. Hlavním předpokladem pro barevné pojetí stavby by měla být interakce budovy ve veřejném prostoru. Barva není samostatným prvkem, ale její vyznění závisí na mnoha proměnných. Řešení a preference barevnosti záleží na mnoha faktorech, ale i samotném subjektu pozorovatele a jeho věku, pohlaví, kulturním zázemí, na psychickém rozpoloženi a asociacích s barvami spojenými. Důležitým faktorem je i prostorová poloha barev, velikost plochy barev, osvětlení či enviromentální funkce barvy, její kontext a komunikativnost. Barva je nestálá a její vizuální interakce záleží na subjektivitě i na objektivitě pozorování. V architektonickém pojetí je třeba barvu vnímat zejména jako součást mnohovýznamové, syntaktické struktury prostoru, významů a záměrů architektury.

The thesis deals with the use of colour in architecture in the 20th and 21st centuries, colour principles and related architectural intentions and effects. The main aim of the research was to describe the visual perception of colour in a surface or space and to describe the interactive mechanisms of colour in terms of subjective and objective perception in architecture and to categorise the use of colour from a historical dimension and in relation to the colour principles, contrasts and styling that prevailed in the architecture of the time. The scope of the research is focused from the effect of color in terms of physiological, physical and psychological influence to the use of color from the beginning of the 20th century to the current trends and tendencies in 21st century architecture. Space is also devoted to the use of color with respect to material and its color, color contrasts, compositional solutions, the use of color as a component of corporate, modifying, spatial, aesthetic, the interaction between architectural form and color, between architecture, color, city and place. In the course of the research, it was found that there is a correlation between color harmony and social and artistic structure. However, because of its ambivalence and great subjective variability and multiplicity, the phenomenon of color in architecture is a very complex topic. The interaction of the building in the public space should be the main prerequisite for the colour concept of the building. Colour is not an independent element, but its appearance depends on many variables. The solution and preference of colour depends on many factors, but also on the subject of the observer and his age, gender, cultural background, psychological state of mind and associations with colours. The spatial position of the colours, the size of the colour area, the lighting or environmental function of the colour, its context and communicative nature are also important factors. Colour is impermanent and its visual interaction depends on subjectivity as well as on the objectivity of observation. In architectural terms, colour should be perceived primarily as part of the multi-sensory, syntactic structure of space, the meanings and intentions of architecture.