Velké rozvojové projekty v centru Prahy a role veřejného a soukromého sektoru při jejich přípravě
Large Development Projects in the Centre of Prague and the Role of the Public and Private Sectors in their preparation
Typ dokumentu
disertační prácedoctoral thesis
Autor
Vít Řezáč
Vedoucí práce
Maier Karel
Oponent práce
Kováč Bohumil
Studijní program
Architektura a urbanismusInstituce přidělující hodnost
ústav prostorového plánováníPráva
A university thesis is a work protected by the Copyright Act. Extracts, copies and transcripts of the thesis are allowed for personal use only and at one?s own expense. The use of thesis should be in compliance with the Copyright Act http://www.mkcr.cz/assets/autorske-pravo/01-3982006.pdf and the citation ethics http://knihovny.cvut.cz/vychova/vskp.htmlVysokoškolská závěrečná práce je dílo chráněné autorským zákonem. Je možné pořizovat z něj na své náklady a pro svoji osobní potřebu výpisy, opisy a rozmnoženiny. Jeho využití musí být v souladu s autorským zákonem http://www.mkcr.cz/assets/autorske-pravo/01-3982006.pdf a citační etikou http://knihovny.cvut.cz/vychova/vskp.html
Metadata
Zobrazit celý záznamAbstrakt
Plánování měst je mimořádně komplexní disciplína. Podstata plánování spočívá v dosažení dohody. Ta muže být uzavřena formálně i neformálně. Cesta k takové dohodě by měla být strukturovaná.Motivací k sepsání disertační práce byla moje dlouholetá zkušenost v oblasti přípravy a realizace velkých pražských rozvojových projektů, na kterých jsem se osobně účastnil (Karlín, Bubny, Pankrác). Během posledních 30 let jsem sledoval stále složitější proces, který se postupně stával méně předvídatelný, zatížený narůstající byrokracií a doprovázený snižující se ochotou politiků se angažovat ve prospěch výstavby a rostoucí rolí veřejnosti, resp. kvalifikovaných spolků, ve věcech plánování města. Oproti tomu na straně soukromého sektoru stále platí potřeba hledání stability podmínek a předvídatelnosti výsledku. Co je příčinou, že naše plánování, které s těžkostmi přežilo odmítání na počátku 90. let, začíná ztrácet dech a nedrží krok s vývojem v okolních zemích? V prostorovém plánování se silně promítly podněty, které reagovaly na proměny priorit společnosti důraz na kvalitu životního prostředí (SEA, EIA), uplatnění Aalborgské charty o participaci veřejnosti, požadavek na ochranu klimatu a jistě další. Jakkoli jsou výše uvedené změny chvályhodné, nenašly adekvátní odezvu v systému územního plánování, resp. v řešení způsobů a forem vyjednávání mezi aktéry. Ve své disertační práci se snažím poukázat na to, že příčinou neefektivních plánovacích procesů je nevhodné rozvržení hledání dohod mezi různými aktéry a jejich stvrzení v jednotlivých krocích územního plánování či při povolování projektu a že bez strukturované vize ze strany obce nelze kontrolovat rozvoj města. Doplňuji, že při hledání dohody mezi aktéry bychom měli přijmout princip uznávající, že je možné a žádoucí jejich nevyslyšené / nepreferované zájmy vhodně kompenzovat a tento princip je třeba formálně stvrdit. V práci jsem představil náměty na modifikaci metod jednání mezi aktéry, stejně jako širší škálu nástrojů, k jejichž volbě mě inspirovaly rozhovory s respondenty. Jejich smyslem je rozložit cestu k nalezení dohody mezi aktéry do dílčích fází či etap, vždy s prioritami odpovídajícími měřítku území. Součástí pochopení problematiky velkých rozvojových projektů je kromě používání vhodných plánovacích nástrojů též organizační nastavení řízení projektů. Není správné ponechávat klíčové městské prostory svému osudu, resp. přání jedné skupiny aktérů. K tomu je potřeba zvýšit kompetence na straně veřejného sektoru a vtáhnout do debaty hned od počátku veřejnost. Tím by se snad mohlo vytvořit vhodné milieu pro plánování města. Urban planning is an extremely complex discipline. The essence of planning is to reach agreement. This can be formal or informal. The path to such an agreement should be structured.The motivation to write my dissertation was my long experience in the preparation and implementation of large Prague development projects in which I personally participated (Karlín, Bubny, Pankrác). Over the last 30 years I have watched an increasingly complex process that has gradually become less predictable, burdened by growing bureaucracy and accompanied by a decreasing willingness of politicians to engage in favour of construction and an increasing role of the public, or qualified associations, in matters of urban planning. In contrast, on the private sector side, there is still a need to seek stability of conditions and predictability of outcome.What is the reason that our planning, which with difficulty survived the rejection of the early 1990s, is beginning to lose its breath and is not keeping pace with developments in neighbouring countries?Spatial planning has been heavily influenced by initiatives that have responded to the changing priorities of society - the emphasis on environmental quality (SEA, EIA), the application of the Aalborg Charter on public participation, the demand for climate protection and certainly others. While the above changes are commendable, they have not been adequately reflected in the spatial planning system or in the ways and forms of negotiation between actors. In my dissertation, I try to point out that the reason for inefficient planning processes is the inappropriate distribution of the search for agreements between different actors and their confirmation in the different steps of land-use planning or project permitting, and that without a structured vision on the part of the municipality, the development of the city cannot be controlled. I add that in seeking agreement between actors, we should adopt a principle recognising that it is possible and desirable to compensate their unheard/unpreferred interests appropriately and this principle should be formally confirmed. In this thesis, I have presented suggestions for modifying the methods of negotiation between actors, as well as a wider range of tools inspired by interviews with respondents. Their purpose is to "decompose" the path to finding agreement between actors into sub-phases or stages, always with priorities appropriate to the scale of the territory. In addition to the use of appropriate planning tools, the organisational set-up of project management is also part of understanding the issues of large development projects. It is not right to leave key urban spaces to their fate or to the wishes of one group of actors. To do this, it is necessary to increase competence on the part of the public sector and to involve the public in the debate from the outset. This could perhaps create a suitable "milieu" for town planning.
Kolekce
- Disertační práce - 15000 [143]