Metody pro získání věrohodných fázových zpoždění otoakustických emisí

Abstract

Otoakustické emise (OAE) jsou akustické vlny naměřené ve zvukovodu, které jsou generovány uchem. Tyto emise jsou využívány při klinických vyšetřeních sluchu. Jejich absence signalizuje problém se sluchem, který je posléze hlouběji analyzován. Otoakustické emise mohou sloužit nejen jako nástroj při vyšetření, ale také pro objektivní stanovení charakteristik sluchové periferie. Například latence otoakustických emisí způsobených odrazem nám poskytuje nepřímý nástroj pro měření naladění kochleárních filtrů. Tato práce uvádí a ověřuje dvě metody pro získání věrohodných zpoždění OAE, které byly vyvinuty Sherou a Bergevinem (2012): algoritmus výběrů maxim a metoda kepstrální analýzy. Shera a Bergevin (2012) ověřili tyto metody použitím simulovaných OAE odvozených z lineárního modelu kochley. Zde využíváme naopak nelineárního kochleárního modelu, který nám dovoluje studovat závislost latence OAE na úrovni vyvolávajícího stimulu. Pro simulované emise jsou výsledky při srovnání s odhadovanými referenčními hodnotami poměrně přesné. Metody byly aplikovány i na experimentálně aplikovaná data, která potvrdila validitu použitého modelu emisí.

Otoacoustic emissions (OAEs) are acoustic waves measured in the ear canal which are generated in the ear. These emissions are used in clinical hearing examinations. If they are not present, it signalizes a problem with hearing which is then analyzed deeper. However, otoacoustic emissions may not only serve as a screening tool but can also be used to objectively assess characteristics of the auditory periphery. For example, the latency of reflection-source OAEs provides an indirect tool for measuring the tuning of cochlear filters. This work introduces and verifies two methods for obtaining reliable delays of OAEs, developed by Shera and Bergevin (2012): the peak-picking algorithm and the cepstral analysis method. Shera and Bervegin (2012) verified the methods using simulated OAEs derived from a linear cochlear model. Here we use a nonlinear cochlear model, which allows us to study how the latency of the OAEs depends on the level of the evoking stimulus. For simulated emissions, the results are relatively precise when comparing them to estimated reference values. The methods were applied even on experimentally measured data that confirmed the validity of the used emission model.