Integrace UAS v letištních provozních zónách

Abstract

V současnosti jsme svědky velkolepého rozvoje bezpilotních technologií, které mohou být efektivně využity v mnoha odvětvích lidské činnosti. Svůj ohromný potenciál mohou naplnit pouze tehdy, pokud jsou překonány bariéry v podobě malé zbývající kapacity vzdušného prostoru a obtížné koordinace s jeho současnými uživateli. Zatím ale neexistují konkrétní řešení pro integraci bezpilotních systémů do prostředí neřízených letišť. Cílem této práce je vytvoření podkladů pro bezpečné a efektivní zakotvení provozu bezpilotních systémů do letištních provozních zón letišť v České republice. Pomocí dotazníkového šetření adresovaného provozovatelům letišť byly zjištěny dosud nezkoumané parametry jejich provozu, zbývající kapacity, dosavadní úrovně integrace provozu modelů letadel a také postoj provozovatelů letišť vůči provozu bezpilotních systémů. Ke zpracování těchto dat byl vytvořen model, který hodnotí možnosti daného letiště implementovat provoz bezpilotních letadel a na základě toho dává doporučení pro vytvoření postupů pro provoz bezpilotních systémů a jejich zavádění do praxe. Z výsledků práce vyplývá, že komplexnější integrace bezpilotních systémů do letištních provozní zón není v současné době možná. Možnosti začlenit bezpilotní letadla do místního provozu jsou pro každé letiště individuální a proměnné v čase. Podmínky pro integraci nejsou v průměru příliš příznivé. Hlavním problémem je hustota současného provozu letadel s pilotem na palubě a skeptický postoj provozovatelů letišť vůči bezpilotním systémům. Ukázalo se však, že téměř na všech neřízených letištích je možné bezpilotní letadla izolovaně lokálně provozovat za podmínek, které byly identifikovány analýzou dat z průzkumu.

Nowadays, we are witnessing magnificent advancements in unmanned aircraft systems, which can be utilized in many branches of the human development. Its tremendous potential can only be fulfilled after overcoming the obstacles in the form of limited airspace capacity and difficulties with establishing effective measures for safe operation in shared airspace. Advanced solutions for the integration of unmanned aerial systems into the environment of uncontrolled airports have not yet been established. This thesis aims to provide resources for the safe and efficient accommodation of unmanned aircraft systems in aerodrome traffic zones of Czech airports. Using a survey dedicated to airfield operators unveiled some new information on air traffic, residual airport capacity, the current state of integration of pilots of remote-controlled aircraft, and also the outlook of the airport operators on the matter. To process collected data a model was created, which evaluates the capabilities of a particular airport to accommodate unmanned traffic, and on that basis gives recommendations for setting up procedures regulating the operations of unmanned aircraft. It also offers guidance in the implementation process. The outcomes of the thesis suggest that the rather complex integration of unmanned systems into the aerodrome traffic zones is not possible in current conditions. The capabilities of the aerodromes to accommodate the traffic of unmanned aircraft is individual a variable in time. Conditions for integration are generally not very favourable. The main issue is the high density of aircraft with the pilot on board and the sceptical approach of the airport operators. Nevertheless, the study shows that isolated local flights of unmanned aircraft within the boundaries of the aerodrome traffic zones are possible, provided that the conditions identified with the help of the survey are met.