Mechanické a strukturní vlastnosti kolagenových scaffoldů v podmínkách in vitro a ex vivo

Abstract

Tato práce zkoumá možnosti využití simulovaných tělních tekutin k co nejpřesnějšímu napodobení prostředí lidského těla. Principem je sledování degradace zesíťovaných kolagenových scaffoldů, které představují jeden z nejčastěji využívaných materiálů v implantologii. Měřící metody použité k tomuto účelu jsou založeny na hodnocení mechanických vlastností (elastický gradient, stabilní hladina napětí, absorbovaná energie, účinnost absorbování energie), úbytku hmotnosti a obrazových a mikro-CT analýzách pro pozorování strukturních změn, ke kterým dochází v důsledku degradace. Sledovanými prostředími byly minimální esenciální médium, in vitro, ex vivo a in vivo. Cílem bylo porovnání prvních třech jmenovaných se skupinou in vivo se snahou zjistit, která z nich nejlépe a do jaké míry simuluje tělní prostředí.

This work explores the possibilities of using simulated body fluids to represent the human body environment as accurately as possible. The principle is to track the degradation of cross-linked collagen scaffolds comprising one of the most common material in implantology. The measurement methods used for this purpose are based on the evaluation of mechanical properties (elastic gradient, sigma plateau, absorbed energy, energy absorption efficiency), weight loss and image and micro-CT analyses to observe the structural changes that occur due to degradation. The environments studied were minimal essential medium, in vitro, ex vivo and in vivo. The aim was to compare the first three named with the in vivo group in an attempt to determine which one best simulates the body environment and to what extent.