Možnosti využití krokoměrů pro detekci fyzické aktivity u pacientů po cévní mozkové příhodě

Abstract

Rehabilitace po cévní mozkové příhodě je časově náročná a vyžaduje pravidelné cvičení. Sledování a kontrola fyzické aktivity zatím spoléhá na ruční záznamy pacienta, není možné ji sledovat kontinuálně a dlouhodobě. Obojí může zajistit sledování pomocí krokoměrů, jejich přesnost však může být vlivem použití pomůcky pro chůzi nižší. Cílem této práce bylo určení pozice, na níž je možné připevnit krokoměr, aby měřil kroky dostatečně přesně při hemiparetické chůzi s použitím pomůcky. Za tímto účelem byl navržen a uskutečněn test přesnosti krokoměrů v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Při chůzi bez opory je krokoměr dostatečně přesný při umístění u pasu nebo na zdravé dolní končetině, pří chůzi s holí je krokoměr nejpřesnější na zdravé dolní končetině a při chůzi s rolátorem je krokoměr nejpřesnější, pokud je upevněn na paretické dolní končetině.

Rehabilitation after a stroke can be a time-consuming process that requires regular exercise. Monitoring of physical activity still depends on manual patient records and is not yet possible in a long-term and continuous way. Both can be provided by the usage of pedometers. However, the accuracy of pedometers can be lower when worn by stroke patients. The main aim of this thesis is to determine body location in which the pedometer is accurate enough even when a walking aid is used. A test has been designed and performed in Kladruby Rehabilitation Center. When no walking aid is used, the pedometer is most accurate being worn on waist or around the healthy ankle. When a stick is used, the pedometer is most accurate being worn around the ankle of the healthy leg. When a patient uses a rollator as a walking aid, the pedometer is most accurate being worn on the paretic leg.