Novostavba městské knihovny, Prachatice

Abstract

Nová městská knihovna je odpovědí na problém Štěpánčina parku. Nynější Štěpánčin park je nedefinovaný, neměstský prostor uvnitř města. Je součástí nedokončeného torza bloku. Začátek návrhu knihovny byl pokus o dořešení tohoto bloku, pokus o definici Štěpánčina parku o jeho určení a zasazení zpět do kontextu města. Nová městská knihovna park nově definuje aniž by do něj zasahovala, tvoří jeho novou hranici. Stojí v jeho čele a přidává mu novou funkci. Knihovna se zakopává, aby nebrala pohledy nynějším očím parku. Při nové hranici začíná kolonádou. Kolonádou jako rozhraním, dobře artikulovaným a pochopitelným, je to reakce v odpověď na vzniklou urbanistickou ideu, na funkční rozdělení bloku. Rozhraní mezi parkem a knihovnou. Rozhraní jako předprostor, jako možnost pochopit kam vstupujeme a jak se tam chovat. Park se s novou funkcí zalidňuje, stává se příjemnějším a navštěvovanějším. Blok je funkčně rozdělen a hmotově doplněn na slepých místech.

The new city library aims to answer the problem of Štěpánčin Park, a strikingly undefined, artless space within the urban landscape. The new project is an extension of an unfinished construction/block. The project commenced as an attempt to complete the construction and sketch out a definition of the park through its reinserting into the urban context. The new city library defines the park without interfering; it creates its new frontier by adding a sense of purpose. The library masks itself not to distract the visitor from the park’s terrain. It is framed by a colonnade as a well-articulated and intuitive space, which divides the new structure from the original construction. The colonnade defines the space between the park and the library, as an antechamber, a space, which instructs us in navigating the wider space upon entering. The park becomes more frequented, pleasanter, an utilised space. The original construction is completed and repurposed.