POLDI-Kladno, Konverze dvojhalí

Abstract

Projekt se zabývá konverzí dvou totožných hal v bývalé industriální oblasti Poldi Kladno, která se již delší dobu potýká s úpadkem a postupnou proměnou na brownfield. Samotný návrh konverze navazuje na předdiplomní urbanistický návrh dotčeného území Poldi, který počítá s vybudováním nové části města. Ta bude propojena nadzemní dráhou, z níž do území vybíhají jednotlivé budovy, které tak definují veřejný prostor, jehož součástí jsou i vybrané původní industriální objekty. Návrh si bere za cíl nabídnout nově vznikající části města kulturní funkci s prostory pro výstavy, studium a eventy, které se neodehrávají pouze v budově samotné, ale i v jejím okolním prostranství, jehož je součástí. Původní budovy jsou atraktivní zejména svou železobetonovou konstrukcí s výsypkami na dřevěné uhlí. Hmota nové budovy se proto snaží tyto konstrukce respektovat, nenarušovat a využívat daný prostor v souladu s modulem hal. Konceptem je proto minimální zasahování do původních hal, kdy jsou jednotlivé modulární buňky propojeny hlavní komunikací, na kterou v kontrastu navazují hlavní výstavní prostory.

The project focuses on the conversion of two identical halls in the former industrial area of Poldi Kladno that has been deteriorating and transforming into a brownfield. The conversion proposal follows a pre-diploma urbanistic proposal for the Poldi area that includes construction of a new city part connected to Kladno with a suspended monorail. From the railway, individual buildings reach out into the area, defining the public space that includes the original industrial sites. The proposal aims at offering a cultural aspect to the newly emerging city part, with dedicated spaces for exhibitions, education and events that could be held not only in the building as such but also in its immediate surroundings. A distinctive feature of the original constructions is the reinforced concrete structure with charcoal loaders. The new buildings are an attempt to respect these features and complement the given space in harmony with the hall modules rather than disturb it. The idea is to avoid major interventions in the original constructions, where the individual modular cells are connected to the main communication, contrasting with the adjacent exhibition space.