Metody monitorování vybraných parametrů v intenzivní péči

Abstract

Diluční měření patří mezi často používané nepřímé metody pro měření průtoku. Používají se hlavně tam, kde se z nějakého důvodu nemůže do obvodu zařadit klasický průtokoměr, např. ke zjištění objemového průtoku řeky apod. V lékařství se používá ke stanovení průtoku krve cévním řečištěm. Nejčastěji ke stanovení srdečního minutového výdeje CO (cardiac output), který vyjadřuje množství krve vypuzeného srdcem do cévního řečiště za jednu minutu. CO patří mezi důležité hemodynamické parametry a na základě jeho velikosti se hodnotí další důležité parametry cévního řečiště, a to nejen na jednotkách intenzivní péče, ale i operačních sálech, traumatologických pracovištích, koronárních jednotkách, kardiologických katetrizačních laboratořích aj. Pomocí této metody se vyhneme přímému zařazení průtokoměru do cévy, což by bylo velice náročné a neslo by řadu rizik. Proto se diluční metody běžně a celkem často používají. Diluce, neboli zřeďování, využívá specifickou kontrastní látku ke zředění měřeného objemového průtoku. Kontrastní látka se musí lišit svým charakterem (koncentrací, fyzikálními vlastnostmi apod.) od látky obsažené v měřeném průtoku a musí být dobře detekovatelná. Diluční měření průtoku lze použít u tekutin, tj. u kapalin a plynů.

Diluční měření patří mezi často používané nepřímé metody pro měření průtoku. Používají se hlavně tam, kde se z nějakého důvodu nemůže do obvodu zařadit klasický průtokoměr, např. ke zjištění objemového průtoku řeky apod. V lékařství se používá ke stanovení průtoku krve cévním řečištěm. Nejčastěji ke stanovení srdečního minutového výdeje CO (cardiac output), který vyjadřuje množství krve vypuzeného srdcem do cévního řečiště za jednu minutu. CO patří mezi důležité hemodynamické parametry a na základě jeho velikosti se hodnotí další důležité parametry cévního řečiště, a to nejen na jednotkách intenzivní péče, ale i operačních sálech, traumatologických pracovištích, koronárních jednotkách, kardiologických katetrizačních laboratořích aj. Pomocí této metody se vyhneme přímému zařazení průtokoměru do cévy, což by bylo velice náročné a neslo by řadu rizik. Proto se diluční metody běžně a celkem často používají. Diluce, neboli zřeďování, využívá specifickou kontrastní látku ke zředění měřeného objemového průtoku. Kontrastní látka se musí lišit svým charakterem (koncentrací, fyzikálními vlastnostmi apod.) od látky obsažené v měřeném průtoku a musí být dobře detekovatelná. Diluční měření průtoku lze použít u tekutin, tj. u kapalin a plynů.