BYDLENÍ OLŠANSKÁ

Abstract

V době bytové krize ve velkých evropských městech navrhuji bytový dům velkého měřítka. Jak veliký může jeden samostatný obytný dům ještě být, předtím, než je jeho strukturu potřebné rozdrobit a jak daleko může zajít míra efektivity, modularity a nekonečného rastru? Snažím se při takovém návrhu uchovat pocit lidského měřítka a osobní neformálnosti bydlení. Je již možné opět citovat některé modernistické principy jako nástroje pro docílení dostupnosti bydlení? Navrhuji byty, které neslouží k přeprodávání či ukládání peněz, ale pro dlouhodobé bydlení v různých fázích života a budování komunity. Mimo bydlení ale také kladu důraz na ostatní funkce v domě, tak aby se stal atraktivním místem i pro obyvatele z okolního města.

At a time of housing crisis in large European cities, I propose a large-scale apartment building. How big can one single residential house be before its structure needs to be fragmented, and how far can the extent of efficiency, modularity and infinite grid go? I try to preserve a sense of human scale and informality of living in the design. Is it possible to once again cite some modernist principles as tools for achieving affordable housing? I am designing housing that is not for resale or for storing money, but for long-term habitation at different stages of life and formation of communities . Beyond housing, however, I also emphasize other functions in the building so that it becomes an attractive destination for residents from the surrounding city.