LDN Barrandov

Abstract

Léčebnu dlouhodobě nemocných vnímám především jako místo, které by mělo bezproblémově a hladce sloužit svým uživatelům a podporovat cestu k vyléčení se. Fakt, že se u nás v léčebnách velmi často umírá a tudíž se tyto prostory stávají posledním domovem mnoha lidí mě zarazil. Co mě ale šokovalo více, bylo prostředí a podmínky v kterých se to odehrává. Na léčení pacientů má dle mého názoru zásadní vliv i prostředí, v kterém se lidé nachází. Snažím se tedy v mém návrhu soustředit na klíčové faktory jako je slunce, světlo, zeleň, čerstvý vzduch, materiály, barvy, možnost soukromí a potkávání se s ostatními. Budovu orientuji tak, že do každého pokoje během dne svítí slunce a každý má možnost vyjít na lodžii nebo balkon. Aktivnější lidi mohou využívat společenské místnosti, víceúčelové sály, jídelny, společné terasy, rehabilitaci nebo menší lázně. Dvoulůžkové pokoje jsou řešeny tak, aby měl každý možnost si upravit své soukromí a cítit se, že je sám v pokoji, nebo s tím druhým v jednom prostoru. Hledám ideální propojení mezi místem, které se pro pacienty stává dočasným domovem a mezi léčebnou jakožto strojem na péči. Budova je řešena jako dvoutraktová se třemi spojovacími krčky, z nichž dva slouží společným prostorám jednotlivých oddělení a jeden vertikální komunikaci a jako vstupní lobby. Díky tomuto schématu je orientace uvnitř budovy velmi srozumitelná. Chodby jsou osvětleny přirozeným světlem a jsou z části pobytové. Materialita domu vychází z funkce a potřeb uživatelů. Zvenku odlehčené dřevěné pavlače s látkovým stíněním, umožňující nerušený pobyt na čerstvém vzduchu v kombinaci s železobetonovým skeletem, pozinkovaným plechem, zelení, sluncem a klidnými barvami v interieru. Z hlediska urbanismu je Barrandov mix mnoha názorů. Většinu prostoru tvoří panelové sídliště z 80. let s netradičně odvážným a radikálním přístupem k hmotám, barvám a formování shromažďovacích míst. Tato vrstva je doplňěna o další silnou porevoluční výstavbu v podobě typických lodí v přístavu na severovýchodě pozemku. A o snahu zajistit více lokálních možností a méně dojíždění. Řešená parcela je v současné chvíli divokou loukou určenou k venčení psů, pouštění draků, běhání a po velkém dešti je tu i rybník. Když jsem na parcelu z sídlištních ulic vstupoval poprvé, cítil jsem silné prostorové i vizuelní uvolnění, které místní vnímají pozitivně a je to jeden z hlavních důvodů častého zavanutí tras procházek právě na toto místo. V mém návrhu s touto kvalitou pracuji a snažím se o zachování volné pohledové osy a jisté nekonečnosti a volnosti původní louky pomocí dlouhého půdorysu budovy, který prostor ohraničuje a opakováním fasádních vzorů tento vjem podporuje. Tento pohled je zakončen volnou loukou se stromy, rybníkem a výhledem na nekonečné nebe za kopcem. V druhé půlce území navrhuji několik bytových domů a sportovně multifunkční centrum, které v území chybí a budou v dialogu s léčebnou utvářet živý prostor ohraničený z jedné strany parkem a rybníkem a ze strany druhé sídlištní masou.

I perceive the hospital for the long-term sick as a place that should be smoothly and seamlessly serve its users and support the path to recovery. The fact that people die very often in our hospitals and therefore these places become the last home for many people. But what shocked me more was the environment and the conditions in which it takes place. In my opinion, the environment in which people are in has a major impact on the treatment of patients. I try to to focus on key factors in my design, such as sunlight, light, greenery, fresh air, materials, colours, privacy and the opportunity to meet others. I orient the building so that the sun shines into every room during the day and everyone has the opportunity to go out onto the loggia. or balcony. More active people can use the common rooms, multipurpose halls, dining rooms, common terraces, rehabilitation or smaller spas. The double rooms are designed so that everyone has the opportunity to to adjust their privacy and feel that they are alone in the room or with the other person in the same space. I look for the ideal connection between a place that becomes a temporary home for patients and the the treatment room as a care machine. The building is designed as a two-storey building with three connecting necks, two of which serve as common and one for vertical communication and as an entrance lobby. Thanks to this scheme makes orientation inside the building very clear. The corridors are illuminated by natural light and are partly residential. The materiality of the house is based on based on the function and needs of the users. On the outside, lightweight wooden pavilions with fabric shading, allowing undisturbed fresh air in combination with the reinforced concrete frame, galvanised sheet metal, greenery, sunshine and calm colours in the interior. In terms of urbanism, Barrandov is a mix of many views. Most of the area is a 1980s prefabricated housing estate. with an unusually bold and radical approach to materials, colours and shaping of gathering places. This layer is complemented by another strong post-revolutionary development in the form of the typical boats in the harbour at north-east of the site. And an attempt to provide more local options and less commuting. The parcel in question is currently a wild meadow used for dog walking, kite flying, jogging and po after a big rain there's a pond. When I first entered the parcel from the residential streets, I felt a strong spatial and visual release, which the locals perceive positively and is one of the main reasons for the frequent of the frequent use of this place for walking routes. In my design, I work with this quality and try to maintain a loose visual axis and a certain infinity and looseness of the original meadow through the long plan of the building that frames the space and by repeating the façade patterns to support that perception. This view is terminated by the open meadow with trees, a pond and a view of the endless sky beyond the hill. In the other half of the area, I propose several apartment buildings and a sports and multifunctional centre in the area are missing and will, in dialogue with the medical centre, form a living space bordered on one side by a park and a pond and on the other side by a housing estate.