Civilní vrtulníky v poválečném Československu a jejich využití v aeroklubech Svazarmu

Abstract

Předkládaná práce pod názvem Civilní vrtulníky v poválečném Československu a jejich využití v aeroklubech Svazarmu se zaměřuje především na provoz vrtulníků v československých aeroklubech v kontextu světového, evropského a českého vývoje vrtulníkového letectví. Československá lidová armáda musela zajistit přípravu záložních vojenských pilotů vrtulníků a současně potřebovala využít pro její účely málo výkonné stroje. Proto se roku 1963 rozhodla předat vrtulníky HC-102 aeroklubům. Doplnily je sovětské stroje Mil Mi-1. Vrtulníkové létání v aeroklubech, které provozoval mimo Československo pouze Sovětský svaz, skončilo roku 1974. Někteří piloti pokračovali v činnosti u vojenského nebo policejního letectva. Největší počet pilotů vrtulníků z aeroklubů nalezl uplatnění v podniku Slov-Air, který od poloviny sedmdesátých let využíval vrtulníky Mi-2 a Mi-8 k leteckým pracím. Zkušení piloti se stali základem obnovení komerčního vrtulníkového létání po roce 1989.

This dissertation thesis aims to place the helicopter activities in aero clubs to the wider context of the world-wide and Czech progress in helicopter development and utilization. In 1963 the Czechoslovak People's Army was forced to pass on the HC-102 helicopters (later on also Mil Mi-1) to aero clubs because of two reasons - inability to utilize them in the army and necessity to train reserve army pilots. This kind of operation existed in the Eastern bloc only in Czechoslovakia and in the Soviet Union. It was discontinued in Czechoslovakia in 1974. After that some of the pilots continued to serve in the Czechoslovak Air Force or Police Aviation Service, but most of them were employed by the Slov-Air company which used (till the half of the 1970s) Mil Mi-2 and Mi-8 for aerial works. Renewal of commercial helicopter flying after 1989 was made possible by these experienced pilots.