Jednou z cest, jak ovlivňovat kvalitu prostředí okolo nás, je kromě jeho fyzického vytváření také zabývání se způsobem, jak ho vnímáme. Otevíráním, prohlubováním, zcitlivováním smyslů i mysli.
V rámci dlouhodobého zkoumání vnímání prostoru, zaměřeného na jazyk čtení prostoru a od něj se odvíjející jazyk tvorby prostoru, se zabývám otázkou, jak může řeč výtvarného umění, které se vztahuje k prostoru, pomáhat divákovi objevovat řeč reálného prostředí vlastního života. Jazyk vnímání prostoru je zde interpretován na díle Alberta Giacomettiho.
