Agregované tepelné charakteristiky budov. Část 4: Plocha solární apertury obálky budovy

Abstract

Obálka budovy je v kontinentálním klimatu tradičně hodnocena podle její tepelněizolační schopnosti. Vzhledem k tomu, že se tepelněizolační kvalita obálky budovy v posledních desetiletích značně zvýšila, představují solární tepelné zisky mnohem důležitější podíl v tepelné bilanci budovy, než tomu bylo v minulosti. Kvalita obálky budovy by mohla být posuzována i svou schopností vnášet do budovy solární tepelné zisky. Taková agregovaná tepelná charakteristika obálky budovy by měla sdružovat různé vlastnosti, jako je např. plocha zasklení v každé fasádě, propustnost zasklení pro solární energii, účinnost pevných stínicích překážek či skutečný provoz pohyblivých stínicích prvků. K popisu solárních tepelných zisků se v tomto článku používá náhradní horizontální účinná sběrná plocha, nazvaná plocha solární apertury obálky budovy. Je nejprve teoreticky definována, posléze se odvozuje způsob výpočtu z dostupných údajů o budově. V příspěvku jsou odvozeny přibližné přiměřené hodnoty měrné plochy solární apertury obálky kritické místnosti, které by pravděpodobně měly vést k výraznému snížení rizika jejího přehřívání.