Vývoj kompozitních materiálů v moderní historii materiálového inženýrství probíhal od nedegradabilních inertních kompozitů přes bioaktivní kompozity až k degradabilním kompozitům a tkáňovým nosičům. Během 90. let minulého století, kdy jsme se věnovali výzkumu kompozitů uhlík-uhlík, jsme si potvrdili, že termín biokompatibilita je z pohledu materiálů určených pro léčbu kostních poranění nedostatečný. Výzkum byl dále prováděn s kompozity na bázi skelných a aramidových vláknech, uložených v siloxanové matrici. Ačkoliv tyto materiály vykazovaly shodné mechanické vlastnosti jako lidské kosti a jejich příprava nebyla časově náročná, nebyly biodegradabilní, což je jedna za základních vlastností kostní náhrady. Na konci první dekády nového století kdy celý výzkum byl již plně nasměrován na přípravu nanovláken na bázi různých prekurzorů pro různé aplikace, jsme začali s výzkumem biodegradabilní náhrady kostní tkáně vytvořené z nanovláken a nanočástic za účelem co nejvíce napodobit fyzikální a chemické složení lidské kosti.
dc.language
čeština
dc.title
Vývoj biokompozitů jako náhrad kostní tkáně aneb od mikro- k nanovláknům
cze
dc.type
habilitační práce
dc.type
habilitation thesis
theses.degree.grantor
České vysoké učení technické v Praze. Fakulta strojní.
dc.description.abstract-translated
The development of composite materials in modern history has progressed from non-degradable inert composites via bioactive composites to degradable composites and tissue engineering scaffolds. During the 1990s, when we were working on the research of carbon-carbon composites, we confirmed that the term biocompatibility was insufficient in terms of materials for the treatment of bone injuries. Research was further conducted with composites based on glass and aramid fibres embedded in a siloxane matrix. Although these materials exhibited identical mechanical properties to human bone and were not time consuming to prepare, they were not biodegradable, which is one of the fundamental properties of bone replacement. At the end of the first decade of the new century, when all research was already fully directed towards the preparation of nanofibers based on various precursors for different applications, we started research on biodegradable bone tissue substitutes made of nanofibers and nanoparticles in order to mimic as much as possible the physical and chemical composition of human bone.
