Urgentní příjem v rámci přestavby areálu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady

Abstract

Tato diplomová práce je výsledkem soustředěného uvažování nad podstatou nemocnice jako architektonického organismu prostoru, který svou každodenní přítomností formuje lidské tělo i duši. Projekt vychází z urbanistického kontextu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a přetváří ho v novou strukturu, jejímž cílem není pouze obsluhovat funkci, ale kultivovat prostředí, které je vnímáno nejen jako technické zařízení, ale jako místo péče, klidu a naděje. Výchozím bodem návrhu je urgentní příjem místo, kde se čas láme, kde prostor reaguje na okamžik. Práce však nezůstává pouze u tohoto bodu napětí, ale zabývá se celkovým fungováním nemocnice jako propojeného systému. Navrhuje strukturu, která v sobě obsahuje operační trakty, jednotky intenzivní péče, lůžková oddělení, zázemí i prostory pro personál a návštěvníky a především propojení mezi nimi. Celek je navržen jako klidná a přehledná kompozice, která vzniká z logiky provozu, ale přesahuje ji směrem k architektonickému řádu. Nosný systém monolitický skelet doplněný tuhými jádry nabízí strukturální otevřenost a prostorovou svobodu. Toto rozhodnutí nebylo jen technickým řešením, ale vědomým gestem: gestem, které dává vzniknout rytmu, světlu a proporci. Materiál beton zde nepůsobí těžce, ale tichým způsobem nese význam stavby. Cílem návrhu není pouze technická správnost, ale vytvoření prostoru, který dokáže nést lidskou křehkost. Prostor, kde světlo padá tiše, kde stěny nevládnou, ale slouží. Prostor, kde konstrukce mlčí, aby mohl promluvit člověk.This diploma project result from of a focused and contemplative exploration into the essence of the hospital as an architectural organism a space that, through its everyday presence, shapes both the human body and soul. The design stems from the urban context of the University Hospital Královské Vinohrady in Prague and transforms it into a new structure whose aim is not merely to serve a function, but to cultivate an environment perceived not only as a technical facility, but as a place of care, silence, peace, and hope. The starting point of the design is the emergency department a place where time fractures, where space responds to the moment. Yet the project does not remain at this point of tension; it addresses the overall functioning of the hospital as a connected system. It proposes a structure encompassing surgical departments, intensive care units, inpatient wards, staff and visitor facilities and, above all, the relationships and transitions between them. The resulting composition is calm and legible, born from operational logic, yet aspiring toward architectural order. The structural system a monolithic concrete frame supported by rigid cores offers openness and spatial freedom. This decision was not merely technical but architectural; a deliberate gesture that allows rhythm, light, and proportion to emerge. The material concrete does not impose weight, but silently carries the meaning of the building. The aim of the design is not technical correctness alone, but the creation of a space capable of bearing human vulnerability. A space where light falls gently, where walls do not dominate, but serve. A space where the structure remains silent, so that the human voice may speak.