Lepený spoj hliník-hliník - experimentální ověření vlastností

Abstract

Lepené spoje se v současném stavebnictví používají stále častěji, zejména ve fasádních aplikacích. Diplomová práce se zaměřuje na experimentální ověření smykové pevnosti a stanovení lomové energie dvousložkového epoxidového adheziva Loctite® EA 9455 při použití adherendu z hliníkové slitiny AW 6063. Vyhodnocením smykových zkoušek byla získána pevnost spoje a počáteční modul pružnosti ve smyku. Tyto výsledky byly statisticky vyhodnoceny a porovnány s výsledky téhož adheziva aplikovaného ve spoji sklo-sklo (pro cínovou i vzdušnou stranu skla). Závislosti síly na deformaci, nezbytné pro výpočet lomové energie, byly experimentálně stanoveny podle zkušebních metod DCB (double cantilever beam) a WRT (wedge rupture test). Lomová energie byla stanovena pomocí metody CBBM (compliance based beam method), v práci označené jako metoda de Moura, a její modifikované varianty, označené jako metoda Chaves. Závislost lomové energie na vybraných veličinách byla analyzována prostřednictvím spojnic trendů včetně jejich matematického vyjádření. Získané hodnoty lomové energie byly využity k validaci numerického modelu.Adhesive joints are increasingly used in present civil engineering, particularly in façade applications. The diploma thesis focuses on the experimental verification of shear strength and the determination of fracture energy of the two-component epoxy adhesive Loctite® EA 9455 using the aluminum alloy AW 6063 as the adherend. Based on the evaluation of shear tests, the shear strength of the joint and the initial shear modulus were obtained. These results were statistically evaluated and compared with those of the same adhesive applied in glass-glass joint (for both the tin and air side of the glass). Force-displacement relationships required for the calculating of fracture energy were experimentally determined using the DCB (double cantilever beam) a WRT (wedge rupture test) methods. The fracture energy was determined using the CBBM (compliance-based beam method), referred to in this thesis as the de Moura method, as well as its modified variant referred to as the Chaves method. The dependence of fracture energy on selected parameters was analysed using trend curves, including their mathematical expressions. The obtained fracture energy values were used to validate a numerical model.