Celotělová dozimetrie v radionuklidové terapii

Abstract

Diplomová práce se zabývá využitím celotělové dozimetrie v klinické praxi nukleární medicíny, nalezením nejvhodnějšího prokladu pro stanovení kumulované aktivity, výpočtem celotělové absorbované dávky a její nejistoty. Cílem je vytvořit uživatelské rozhraní na výpočet celotělové absorbované dávky. Zisk pacientských dat byl prováděn pomocí dvou modalit – měřičů intenzity záření (1D dozimetrie) a scintilačních gamakamer (2D dozimetrie). V programu Matlab bylo vytvořeno uživatelské rozhraní, pomocí nějž byly vypočítány celotělové absorbované dávky u 52 pacientů (27 žen, 25 mužů) po aplikaci radiofarmak značených 131I a 22 pacientů (14 žen, 8 mužů) po aplikaci radiofarmak značených 177Lu. Bylo zjištěno, že průběhu celotělové aktivity v čase pro tato data nejlépe odpovídá bi-exponenciální proklad. Na datech získaných od skupiny 52 pacientů bylo provedeno porovnání celotělových absorbovaných dávek stanovených na základě 1D a 2D dozimetrie. Bylo ukázáno, že v 81 % případů dochází k podhodnocení celotělové absorbované dávky stanovené pomocí 2D dozimetrie. Navíc průměrná relativní chyba stanovení celotělové absorbované dávky touto metodou je téměř dvojnásobná. Na základě těchto získaných informací bylo pomocí databáze pacientských celotělových absorbovaných dávek a jejich nejistot navržen optimální časový harmonogram pro provedení 1D a 2D dozimetrie.

The diploma thesis deals with the use of whole-body dosimetry in the clinical practice of nuclear medicine, finding the most suitable fit for determining the accumulated activity, calculating the whole-body absorbed dose and its uncertainty. The goal is to create a general user interface for calculating the whole-body absorbed dose. Patient data were obtained using two modalities $ - $ radiation intensity meters (1D dosimetry) and scintillation gamma cameras (2D dosimetry). The general user interface was created in Matlab to calculate whole-body absorbed doses for 52 patients (27 females, 25 males) after administration of 131I-labeled radio-pharmaceuticals and 22 patients (14 females, 8 males) after administration of radiopharmaceuticals labeled 177Lu. It was found that the course of whole-body activity over time corresponds best to a bi-exponential fit. Data obtained from a group of 52 patients were used to compare whole-body absorbed doses based on 1D and 2D dosimetry. It has been shown that in 81 % of cases, the whole-body absorbed dose determined by 2D dosimetry is underestimated. In addition, the average relative uncertainty in determining the whole-body absorbed dose is almost double by this method. Furthermore, an optimal time schedule for performing 1D and 2D dosimetry was designed using a database of patient whole-body absorbed doses and their uncertainties.