Sekundární drogová kriminalita

Abstract

Tato bakalářská práce se zaměřuje na sekundární drogovou kriminalitu, tedy trestnou činnost páchanou za účelem získání prostředků na pořízení drog. Cílem práce je analyzovat souvislosti mezi užíváním drog a kriminálním chováním, identifikovat nejčastější užívané drogy v kontextu této kriminality a posoudit postoje Policie ČR k možnostem prevence a léčby závislosti. Teoretická část vymezuje klíčové pojmy, popisuje druhy drog, jejich vliv na chování a přibližuje drogovou politiku v ČR i zahraničí. Praktická část kombinuje kvalitativní a kvantitativní přístup pět rozhovorů s uživateli drog a dotazníkové šetření mezi VW příslušníky Policie ČR. Z výsledků vyplynulo, že nejčastěji se sekundární drogová kriminalita pojí s užíváním pervitinu, a nejčastější formou kriminality jsou krádeže. Policisté i uživatelé považují nedostatek léčby za klíčový problém. Alternativní přístupy, jako je kombinace léčby a rehabilitace, byly vyhodnoceny jako efektivnější než samotné trestní sankce.

This bachelor thesis focuses on secondary drug crime, i.e. crime committed for the purpose of obtaining funds for the acquisition of drugs. The aim of the thesis is to analyse the links between drug use and criminal behaviour, to identify the most common drugs used in the context of this crime and to assess the attitude of the Police of the Czech Republic towards the possibilities of prevention and treatment of addiction. The theoretical part defines key concepts, describes types of drugs, their influence on behaviour and presents drug policy in the Czech Republic and abroad. The practical part combines qualitative and quantitative approaches - five interviews with drug users and a questionnaire survey among VW members of the Police of the Czech Republic. The results show that the most frequent secondary drug crime is related to methamphetamine use, and the most frequent form of crime is theft. Both police officers and users consider the lack of treatment to be a key problem. Alternative approaches, such as a combination of treatment and rehabilitation, were judged to be more effective than criminal sanctions alone.