Využití metod nukleární kardiologie a magnetické rezonance v diagnostice viability myokardu

Abstract

Porucha systolické funkce levé komory (LK) sesníženouejekční frakcíLK jeukazatelemšpatné dlouhodobé prognózy u pacientů sischemickou chorobou srdeční. Nemusí však představovat ireverzibilní poškození srdečního myokardu. Omráčený ihibernovaný myokardjsou reverzibilní procesy, u kterých včasnou a adekvátní revaskularizací může dojít kobnovení systolické i diastolické funkce postižených segmentů srdečního myokardu. Množství viabilního (hibernovaného a omráčeného) myokardu je významným prediktorem kindikaci revaskularizace u pacientů schronickou ischemickou chorobou srdeční a systolickou dysfunkcí LK. Mezi nejčastější diagnostické metody stanovení viability myokardu patří metody nukleární kardiologie (SPECT, PET) a jako velice slibné se jeví využití magnetické rezonance.

Impaired systolic function of the left ventricle (LV) combined with reduced LV ejection fraction are strong indicatorsof poor long-term prognosis in patients with ischemic heart disease. They may however, not represent irreversible damage tothe myocardium. Stunning and hibernation of the myocardium are reversible states in which timely and adequate revascularization may restore systolic and diastolic functions of the affected segments. Amount of viable myocardium(stunning and hibernation)is an important predictor for the indication of cardiac revascularization in patients with chronic ischemic heart disease and left ventricular dysfunction. The most common diagnostic methods for the assessment of myocardial viability are nuclear cardiology tests(SPECT, PET). The use of magnetic resonance appears to be very promising.