Spektrometrická analýza biologických vzorků od pacientů po radionuklidové terapii

Abstract

Při radionuklidových terapiích jsou pacientům podávána radiofarmaka o aktivitě v řádu jednotek GBq, což klade vysoké požadavky na radiační ochranu. Radiofarmaka jsou z největší části eliminována močí, ale mohou se vylučovat i ostatními tělními tekutinami, které pak představují riziko kontaminace. Studií, které by se tímto tématem zabývaly, je velmi malé množství, zejména pro nová léčiva. Cílem této práce bylo kvantifikovat aktivitu vylučovanou do slin a potu po aplikaci vybraných terapeutických radiofarmak (aplikovaných na Klinice nukleární medicíny a endokrinologie 2. LF a FN Motol) a posouzení vlivu na radiační ochranu osob v pacientově okolí. V experimentální části práce byly HPGe detektorem změřeny vzorky odebrané v různých časových intervalech po terapii I-131-NaI (pět pacientů) a Lu-177-oxodotreotidem (dva pacienti). Aktivita vzorků byla určena pomocí metod gama spektrometrie se zahrnutím nezbytných korekcí. Výsledky ukazují, že vylučování radionuklidů do tělních tekutin je individuální, ale ve skupinách pacientů je velmi podobný charakter závislosti aktivity na čase. Ze zjištěných hodnot vyplývá, že riziko kontaminace je výrazně vyšší u terapie I-131-NaI než u Lu-177-oxodotreotidu a vyšší u slin než u potu.

During radionuclide therapies, patients are administered radiopharmaceuticals with activities in the order of several GBq, placing high demands on radiation protection. Radiopharmaceuticals are mainly eliminated through urine, but they can also be excreted through other bodily fluids, which then pose a risk of contamination. Only a limited number of studies have addressed this issue, particularly for newer radiopharmaceuticals. The aim of this study was to quantify the activity excreted into saliva and sweat following the therapy with selected radiopharmaceuticals which were administered at the Department of Nuclear Medicine and Endocrinology of Second Faculty of Medicine and Motol University Hospital. The study also aimed to assess the impact on radiation protection for individuals in close contact with the patients. In the experimental section, samples taken at various time intervals after therapy with I-131-NaI (five patients) and Lu-177-oxodotreotide (two patients) were measured using an HPGe detector. Sample activity was determined using gamma spectrometry, with appropriate corrections applied. The results show that radionuclide excretion into bodily fluids varies between individuals; however, within patient groups, the time-dependent activity follows a very similar pattern. The data indicate that the risk of contamination is significantly higher for I-131-NaI therapy compared to Lu-177-oxodotreotide and higher for saliva than for sweat.