Změny životního prostředí a jejich vliv na rozvoj či úpadek měst

Abstract

Cílem této práce proto je prohloubit znalosti o těchto historických příkladech adaptace na dopady změny podmínek životního prostředí, resp. změny klimatu a vytvořit soubor doporučení poučení z historického materiálu. Z hlediska rozsahu práce bylo třeba omezit časové období, kterému se práce věnuje, a to na období starověku, tj. od nejstarších městských sídel (cca 9.000 př. Kr.) do konce doby Římské (cca 400 po Kr.). Základním metodickým rámcem výzkumu je kombinace empirické metody vědeckého pozorování (sběr dat a jejich analýza) a teoretického přístupu vědecké syntézy reprodukované formou obrazové a verbální deskripce s tím, že z analýzy získaných praktických příkladů byla provedena vědecká syntéza a zhodnocení výsledků výzkumu v oblasti vlivu dopadů změn podmínek životního prostředí, resp. změn klimatu na rozvoj a fungování měst. V rámci práce bylo analyzováno 32 starověkých sídlišť vybraných dle dostupnosti archeologického materiálu k jejich vývoji v období starověku. Na základě provedené analýzy byly identifikovány čtyři klimatické a dři další neklimatické faktory, resp. hrozby životního prostředí, které měli vliv na úpadek či zánik měst v historické retrospektivě. Jsou jimi dočasný přebytek vody (povodně), sucho, vysoká teplota a vítr a dále pak eroze a progradace pobřeží, zemětřesná a vulkanická činnost a změna vodohospodářských poměrů v krajině. Ze studia historického materiálu je patrné, že ke změnám teploty, distribuce srážek, výšky hladiny moří i míře zalednění docházelo i v minulosti, a to i v době, kdy antropocentrické vlivy byly zcela zanedbatelné. Rovněž je zjevné, že klimatické pásy, tak jak je konstruoval Köppen jsou v důsledku změn na planetě posuvné a v minulosti tak nacházíme nejen období chladnější, než je to naše, ale také období, kdy bylo tepleji. Na základě výše uvedeného rozboru ale nelze jednoznačně potvrdit předpoklad, že globální vývoj klimatu má zásadní (či hlavní) vliv na vznik, rozvoj a zánik starověkých měst, minimálně na sledovaném území Středomoří a Blízkého východu. Z rozboru historických příkladů, které byly zkoumány v této práci lze celkově ale shrnout, že existuje celá řada příkladů adaptace a resilience starověkých měst, které lze uplatnit při řešení adaptace a resilience našich sídel, ať již od drobných opatření realizovatelných na úrovni jednotlivých domů (např. omezení spotřeby vody, sběr dešťové vody, použití materiálů pohlcující sluneční záření, použití vhodné barevnosti), přes řešení na úrovni veřejných prostorů (práce s městskou zelení a vodními prvky, vsakování apod.) až po řešení na úrovni městských čtvrtí a celých měst (jako je založení systému modrozelené infrastruktury, celkový prostorový plán nově zakládaných celků navrhovaný s ohledem na orientaci ke světovým stranám a převažujícím směrům větrů). Opatření vůči neklimatickým dopadům změny životního prostředí jsou vždy systémově náročná a je obvykle nezbytné je řešit v rozsáhlých územích za relativně vysokých vstupních investičních nákladů.

Currently, there are several research and professional activities that study the current development of climate change and the impact of this change on human settlements and the resulting changes in living conditions on the functioning of cities. In addition, there is a wide range of archaeological material that deals with the development of ancient cultures and their settlements, often also regarding environmental conditions or the state of the climate at a given historical time. Therefore, the aim of this work is to deepen the knowledge of these historical examples of adaptation to the impacts of environmental conditions or climate change and to create a set of recommendations, lessons learned from historical material. From the point of view of the scope of the work, it was necessary to limit the period to which the work is devoted to the ancient period, i.e., from the oldest urban settlements (approx. 9,000 BC) to the end of the Roman period (approx. 400 AD). The basic methodological framework of the research is a combination of the empirical method of scientific observation (data collection and analysis) and the theoretical approach of scientific synthesis reproduced in the form of visual and verbal description, with the analysis of the obtained practical examples being used to provide a scientific synthesis and evaluation of research results in the field of the impact of changes in environmental conditions, or climate change on the development and functioning of cities. In the thesis, 32 ancient settlements were analyzed, selected according to the availability of archaeological material for their development in antiquity. Based on the analysis, four climatic and three other nonclimatic factors, or environmental threats, were identified, which had an impact on the decline or extinction of cities in the historical retrospective. These are temporary excess water (floods), drought, high temperature, and wind, as well as erosion and coastal progradation, earthquake and volcanic activity, and changes in water management conditions in the landscape. From the study of historical material, changes in temperature, precipitation distribution, sea level, and glaciation rate have occurred in the past, even at a time when anthropocentric influences were completely neglected. It is also clear that the climate belts as constructed by Köppen are "shifting" because of changes on the planet, and in the past, we find not only periods colder than ours, but also periods when it was warmer. However, based on the above analysis, it is not possible to unequivocally confirm the assumption that global climate development has a major (or main) influence on the origin, development, and demise of ancient cities, at least in the monitored area of the Mediterranean and the Near East. From the analysis of the historical examples that were examined in this thesis, it can be summarized that there are a number of examples of adaptation and resilience of ancient cities that can be applied in solving the adaptation and resilience of our settlements, whether from small measures that can be implemented at the level of individual houses (e.g., reduction of water consumption, rainwater harvesting, use of solar radiation absorbing materials, the use of suitable colors), through solutions at the level of public spaces (work with urban greenery and water features, infiltration, etc.) to solutions at the level of city districts and entire cities (such as the establishment of a blue-green infrastructure system, the overall spatial plan of newly established units designed with regard to orientation to the cardinal points and prevailing wind directions).). Measures against the nonclimatic impacts of environmental change are always systemically demanding and usually must be addressed in large areas at relatively high initial investment costs.