Veřejná prostranství ve stabilizovaných územích

Abstract

Disertační práce se zaměřuje na řešení veřejných prostranství ve stabilizovaných územích z perspektivy architektury jako subjektu a objektu urbánní komunikace tak, aby podpořila udržitelný rozvoj města. Veřejná prostranství jsou koncipována jako veřejná prostranství a trasy. Stabilizované území je nahlíženo z administrativní, pragmatické a fenomenologické perspektivy. Vztah minulého a přítomného je konceptuálně nahlížen perspektivou sociální paměti. Na základě teoretické rozpravy o pojmu veřejného v architektuře, který se odvíjí od koncepcí veřejného prostoru pocházejícího z politické filozofie a představení poetických, kontextuálních a fenomenologických přístupů k navrhování veřejných prostranství předkládá práce tři případové studie. Ty se soustředí na potenciál úhorů pro vytváření veřejných prostranství, vzájemnou propojenost existujících veřejných prostranství ve městě, zasazení novostavby do historického jádra malého středoevropského města a revitalizaci veřejného prostranství přístupovými a průchozími trasami. Případové studie osvědčují platnost výzkumných hypotéz, na jejichž základě byly formulovány principy řešení veřejných prostranství ve stabilizovaných územích a východiska navrhování veřejných prostranství ve stabilizovaných územích s ohledem na poetické, kontextuální a fenomenologické přístupy. Disertační práce je příspěvkem ke komplexnímu způsobu zkoumání a interpretace architektury, který nahlíží architekturu kontextuálně, nikoliv primárně jako geometrickou abstrakci a podporuje haptické a neperiferní vnímání architektury.

The dissertation focuses on the design of public spaces in stabilized territories in order to support sustainable urban development from the perspective of architecture as a subject and object of urban communication. Public open spaces are conceived as public open spaces and corridors. The stabilized territory is viewed from administrative, pragmatic and phenomenological perspectives. The relationship between past and present is conceptually viewed through the perspective of social memory. Based on a theoretical discussion of the notion of the 'public' in architecture, which derives from conceptions of public space originating in political philosophy, and introducing poetic, contextual and phenomenological approaches to the design of public spaces, the thesis presents three case studies. The case studies focus on the potential of brownfields for creating public spaces, the interconnectedness of existing public spaces in the city, the setting of contemporary building in the historic core of a small central European city, and the revitalisation of public spaces through access and passage corridors. The case studies prove the research hypotheses used to formulate principles for the design of public spaces in stabilized territories and the rationale for designing public spaces in stabilized territories with respect to poetic, contextual and phenomenological approaches. The dissertation is a contribution to a comprehensive way of exploring and interpreting architecture that views architecture contextually, not primarily as a geometric abstraction, and promotes a haptic and non-peripheral perception of architecture.