Vzestup a úpadek poděbradského a nymburského rybníkářství pohledem historické hydrologie

Abstract

Tématem článku je zánik rybníků anebo celých rybničních systémů v oblasti Poděbrad a Nymburka, a to zejména v obdobích sucha. Tato souvislost není zcela zjevná, když uvážíme význam rybníků v dřívějších dobách jako zásobu energie i vody. Na několika ukázkách poukazujeme na užitek, který mohl rybník poskytnout. Abychom ozřejmili tyto souvislosti, užili jsme nejstarší řady vodních stavů a také záznamy minimálních vodních stavů na hladových kamenech. Největší rybník na území dnešní České republiky, Blato, na který jsme se především zaměřili, zanikl v době katastrofálního sucha roku 1790. Může být zánik podobných rybníků vysvětlen také suchem?This contribution presents a current occurrence of drought periods and declines of fishponds (including entire fishpond systems), in Poděbrady and Nymburk counties. Such relation is not straightforward, when we consider fishponds as reservoirs of water and energy. Here we present, based on numerous historical examples, usefulness of a fishpond in periods of drought. We utilized recently levelled low water marks on, so called, Hungerstone in Děčín. While our focus is on the decline of the “Blato” fishpond, established near 1790, formerly the largest fishpond in the area of today’s Czech Republic, we also consider if the decline of fishponds is a consequence of drought periods.